ahoj<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?>
<rss version="2.0"
	xmlns:content="http://purl.org/rss/1.0/modules/content/"
	xmlns:wfw="http://wellformedweb.org/CommentAPI/"
	xmlns:dc="http://purl.org/dc/elements/1.1/"
	xmlns:atom="http://www.w3.org/2005/Atom"
	xmlns:sy="http://purl.org/rss/1.0/modules/syndication/"
	xmlns:slash="http://purl.org/rss/1.0/modules/slash/"
	>

<channel>
	<title>Drakkar</title>
	<atom:link href="http://drakkar.rpgplanet.cz/feed" rel="self" type="application/rss+xml" />
	<link>http://drakkar.rpgplanet.cz</link>
	<description>Internetový dvouměsíčník o RPG hrách</description>
	<lastBuildDate>Tue, 27 Jul 2010 14:12:11 +0000</lastBuildDate>
	<language>en</language>
	<sy:updatePeriod>hourly</sy:updatePeriod>
	<sy:updateFrequency>1</sy:updateFrequency>
	<generator>http://wordpress.org/?v=3.0</generator>
		<item>
		<title>Legendy</title>
		<link>http://drakkar.rpgplanet.cz/novinky-na-trhu/legendy</link>
		<comments>http://drakkar.rpgplanet.cz/novinky-na-trhu/legendy#comments</comments>
		<pubDate>Sun, 11 Jul 2010 10:42:18 +0000</pubDate>
		<dc:creator>Jiří „Skaven“ Reiter</dc:creator>
				<category><![CDATA[Novinky na trhu]]></category>

		<guid isPermaLink="false">http://drakkar.rpgplanet.cz/?p=1122</guid>
		<description><![CDATA[Nová fantasy hra na hrdiny nakladatelství Mytago. &#160; Rádi bychom vám představili nový projekt nakladatelství Mytago, fantasy hru na hrdiny s  názvem Legendy. Hra je postavena na systému Siluety, což je systémové jádro vyvíjené pro volně dostupnou hru Legendy Armandie skupinou hráčů již od roku 1998. Vzhledem k dlouholetému vývoji jsme usoudili, že systém již dospěl [...]]]></description>
			<content:encoded><![CDATA[<p><em>Nová fantasy hra na hrdiny <a href="http://www.mytago.cz/">nakladatelství Mytago</a>.</em></p>
<p>&nbsp;</p>
<p>Rádi bychom vám představili nový projekt nakladatelství Mytago, fantasy hru na hrdiny s  názvem <em>Legendy</em>. Hra je postavena na systému <em>Siluety</em>, což je systémové jádro vyvíjené pro volně dostupnou hru <a href="http://la.nokturno.net/">Legendy Armandie </a>skupinou hráčů již od roku 1998. Vzhledem k dlouholetému vývoji jsme usoudili, že systém již dospěl do stádia, kdy je možné vystavět na něm hru, která bude mít úspěch u širší hráčské obce.</p>
<p>V tomto článku bychom rádi odpověděli na nejzákladnější a  zároveň nejobtížnější otázky, které se s  příchodem každé nové rpg hry na trh nabízí jako první: „Co mi Legendy nabídnou a proč bych je měl hrát/koupit?“</p>
<p>Hra bude představovat alternativu ke stávajícím dostupným českým hrám na hrdiny. Legendy vytváříme právě proto, že styl hry, které máme rádi a který do nich chceme vtisknout nám doposud žádný systém plnohodnotně neposkytnul. Obracíme se k hráčům, kteří chtějí ve svých hrách prožívat zajímavější příběhy, více se zaobírat postavami, ale nechtějí se vzdát svých oblíbených bojových scén, vývoje postav, nakupování dovedností a házení kostkami. Je to způsob hry, který sami preferujeme a který nás baví. Legendy tak vytváříme s radostí a zálibou.</p>
<p>Legendy kladou důraz na příběh ve hře, nikoli však na úkor potenciální akčnosti. Příběhovost a důraz na příběh však nechceme promítat do hry zvyšováním příběhotvorných pravomocí hráčů postav. Chceme, aby se hráči podíleli na příběhu prostřednictvím postav. V základu Legend stojí mechanismy, které vedou hráče k tomu, aby jejich postavy měly jasné cíle, povahové rysy a  konfliktový potenciál a hlavně, aby všechny tyto veličiny hráči používali při hře. Díky přítomnosti tzv. akčního módu si však naplno můžete užívat šarvátky, přestřelky a magické souboje.</p>
<p>Hra bude obsahovat jednotná stručná pravidla, která hráči snadno brzy pochytí – nebude proto potřeba dlouhých příprav před hrou. Základem je jeden kostkový mechanismus, který je s lehkými obměnami využíván při všech vyhodnocovacích hodech. Pravidla budou obsahovat rady a návody pro vypravěče včetně příběhotvorných technik, které pomohou vytvářet silné a uvěřitelné příběhy.</p>
<p>Tvorba postav je postavená na kombinací archetypů a dovedností, díky němuž si můžete vytvořit postavu podle Vašich představ. pravidla zahrunují jak dovednostní a  talentovou stránku postav, tak duševní a povahovou, která se přímo promítá do hry.</p>
<p>Hra poskytne zajímavé fantastické prostředí s množstvím zápletek, nepřátel a nebezpečí. Do hry však můžete vložit nové národy, země a povolání, systém je velmi otevřený, avšak hra je plně soběstačná a na načrtnutých základech bude možné odehrát desítky hodin skvělých dobrodružství, aniž byste se museli zabývat tvorbou vlastního světa.</p>
<p>Nosnými tématy hry je tenká hranice mezi dobrem a  zlem, nevyzpytatelná magie, boj o přežití. Prostředí nebude pohádkové či veselé &#8211; spíše lehce naturalistické. Snažíme se vytvořit svět intrik, ve kterém je třeba mít ostré lokty, prořízlou pusu, ráznou pěst nebo mocné nadání, abyste se prosadili&#8230; V  naší hře potkáte elfy, trpaslíky, gnomy, orky a další národy, jejich pojetí je však mírně odlišné od toho, na než jste z  klasické fantastiky zvyklí. Elfové bojují s tíhou své dlouhověkosti, trpaslíci jsou stravováni svou nezřízenou hamižností, orkové se neustále přou se svou lidskou a  zvířecí podstatou. Život je jeden velký zápas, který někdy zuří uvnitř, jindy zase vně&#8230;</p>
]]></content:encoded>
			<wfw:commentRss>http://drakkar.rpgplanet.cz/novinky-na-trhu/legendy/feed</wfw:commentRss>
		<slash:comments>0</slash:comments>
		</item>
		<item>
		<title>Úvodní slovo</title>
		<link>http://drakkar.rpgplanet.cz/editorial/uvodni-slovo-20</link>
		<comments>http://drakkar.rpgplanet.cz/editorial/uvodni-slovo-20#comments</comments>
		<pubDate>Sun, 11 Jul 2010 08:07:23 +0000</pubDate>
		<dc:creator>Jakub „boubaque“ Maruš</dc:creator>
				<category><![CDATA[Editorial]]></category>

		<guid isPermaLink="false">http://localhost/drakkar-new/?p=76</guid>
		<description><![CDATA[Drazí čtenáři, čtenářky nevyjímaje, po dvou měsících se k vám dostává další číslo časopisu Drakkar. Pokud jste věnovali alespoň malou pozornost písmenkům na obálce, již zřejmě víte, že tématem tohoto čísla je Sen a šílenství. Jsou to dvě témata, která k sobě neodmyslitelně patří, ač to na první pohled nemusí být zřejmé. Snová realita se [...]]]></description>
			<content:encoded><![CDATA[<p>Drazí čtenáři, čtenářky nevyjímaje,</p>
<p>po dvou měsících se k vám dostává další číslo časopisu Drakkar. Pokud jste věnovali alespoň malou pozornost písmenkům na obálce, již zřejmě víte, že tématem tohoto čísla je Sen a šílenství. Jsou to dvě témata, která k sobě neodmyslitelně patří, ač to na první pohled nemusí být zřejmé. Snová realita se často neliší od šílených vizí, a sny a vize často při setkání s realitou způsobují, že se člověk musí hodně snažit, aby při jejich naplňování nezešílel&#8230;</p>
<p>Někdy ovšem ani snaha není nic platná – ti, kteří snili o teplném, slunečném létu, které by mělo v těchto dnech začínat, se jistě mohou ze současného počasí zbláznit. Vezměme to však z té lepší stránky – ctěný čtenář tak získává příležitost v klidu, nerušen letními radovánkami, přečíst několik zajímavých článků a povídek, trochu se zasnít &#8230; a v případě, že se počasí neumoudří, se pořádně na své šílenství připravit.</p>
<p><span id="more-76"></span></p>
<p>Co vám tedy tento Drakkar nabízí?</p>
<p>V první řadě je to několik článků, které vám mohou usnadnit přípravu hraní RPG s prvky snové reality a šílenství. Zatímco Aljen a Jerson předávají zkušenost a dávají doporučení, jak takovou hru vést a hrát, Baelara vám přináší dlouhý a komentovaný seznam inspiračních zdrojů – literatury, filmu a RPG, v nichž téma snu nebo šílenství hraje významnou roli. Na Jersonův článek navazuje také jeho povídka, ukazující, jak může vypadat příběh vzniklý z postupů, které popisuje ve svém článku.</p>
<p>Tématu čísla se týká také představení prostředí pro <a href="#">Střepy snů</a> – postapokalyptické, trestanecké planety Sen, kde se nevyplácí spát sám. Autor tohoto představení a zároveň prostředí, Charles, zároveň do Drakkaru přispěl zápisem z hraní <a href="#">Vendetty</a>, hry bez vypravěče v prostředí renesanční Itálie.</p>
<p>Na tradici z posledních čísel Drakkaru – na sérii článků o cizích postavách – navázel Ilgir tentokrát příspěvkem více popisným a historicky fundovaným: první část jeho článku o cizích postavách v historické fantasy se věnuje především rolníkům a rytířům. Dalším, tentokrát již zcela popisným, ale neméně zajímavým historickým článkem je Pegasovo představení renesančního učence, lékaře a alchymisty Paracelsa.</p>
<p>S výjimkou Goranovy krátké povídky tak už zbývá jen zmínit dva články naplňující pravidelné rubriky časopisu Drakkar: Pieta „minirecenzuje“ hru Anima Prime, stavěnou na prostředí anime seriálů nebo počítačových her série Final Fantasy; a číslo už tradične uzavírá Baelařina rubrika o deskových hrách „Zahrajte sa s nami“, tentokrát se věnuje třem netradičním hrám, ve kterých je důležitější imaginace než analytické myšlení.</p>
<p>To je vše – ale nebojte se, není to málo. Proto neváhejte a pusťte se do čtení!</p>
]]></content:encoded>
			<wfw:commentRss>http://drakkar.rpgplanet.cz/editorial/uvodni-slovo-20/feed</wfw:commentRss>
		<slash:comments>0</slash:comments>
		</item>
		<item>
		<title>(Zahrajte sa) Snívajte s nami</title>
		<link>http://drakkar.rpgplanet.cz/deskove-hry/zahrajte-sa-snivajte-s-nami</link>
		<comments>http://drakkar.rpgplanet.cz/deskove-hry/zahrajte-sa-snivajte-s-nami#comments</comments>
		<pubDate>Tue, 01 Jun 2010 11:45:07 +0000</pubDate>
		<dc:creator>Petra „Baelara“ Kopáčová</dc:creator>
				<category><![CDATA[Deskové hry]]></category>

		<guid isPermaLink="false">http://drakkar.rpgplanet.cz/?p=1067</guid>
		<description><![CDATA[Článek je zatím k dispozici pouze v PDF vydání, na webové verzi pracujeme. Děkujeme za pochopení.]]></description>
			<content:encoded><![CDATA[<p>Článek je zatím k dispozici pouze v PDF vydání, na webové verzi pracujeme. Děkujeme za pochopení.</p> 
]]></content:encoded>
			<wfw:commentRss>http://drakkar.rpgplanet.cz/deskove-hry/zahrajte-sa-snivajte-s-nami/feed</wfw:commentRss>
		<slash:comments>0</slash:comments>
		</item>
		<item>
		<title>Anima Prime</title>
		<link>http://drakkar.rpgplanet.cz/recenze/anima-prime</link>
		<comments>http://drakkar.rpgplanet.cz/recenze/anima-prime#comments</comments>
		<pubDate>Tue, 01 Jun 2010 11:44:25 +0000</pubDate>
		<dc:creator>Petr „Pieta“ Jonák</dc:creator>
				<category><![CDATA[Recenze]]></category>

		<guid isPermaLink="false">http://drakkar.rpgplanet.cz/?p=1065</guid>
		<description><![CDATA[Článek je zatím k dispozici pouze v PDF vydání, na webové verzi pracujeme. Děkujeme za pochopení.]]></description>
			<content:encoded><![CDATA[<p>Článek je zatím k dispozici pouze v PDF vydání, na webové verzi pracujeme. Děkujeme za pochopení.</p> 
]]></content:encoded>
			<wfw:commentRss>http://drakkar.rpgplanet.cz/recenze/anima-prime/feed</wfw:commentRss>
		<slash:comments>0</slash:comments>
		</item>
		<item>
		<title>Střepy snů: Sen! Na doživotí&#8230;</title>
		<link>http://drakkar.rpgplanet.cz/recenze/strepy-snu-sen-na-dozivoti</link>
		<comments>http://drakkar.rpgplanet.cz/recenze/strepy-snu-sen-na-dozivoti#comments</comments>
		<pubDate>Tue, 01 Jun 2010 11:43:27 +0000</pubDate>
		<dc:creator>Karel „Charles“ Černín</dc:creator>
				<category><![CDATA[Recenze]]></category>

		<guid isPermaLink="false">http://drakkar.rpgplanet.cz/?p=1063</guid>
		<description><![CDATA[Článek je zatím k dispozici pouze v PDF vydání, na webové verzi pracujeme. Děkujeme za pochopení.]]></description>
			<content:encoded><![CDATA[<p>Článek je zatím k dispozici pouze v PDF vydání, na webové verzi pracujeme. Děkujeme za pochopení.</p> 
]]></content:encoded>
			<wfw:commentRss>http://drakkar.rpgplanet.cz/recenze/strepy-snu-sen-na-dozivoti/feed</wfw:commentRss>
		<slash:comments>0</slash:comments>
		</item>
		<item>
		<title>Vendetta: Kůstka sv. Martina</title>
		<link>http://drakkar.rpgplanet.cz/zapis/vendetta-kustka-sv-martina</link>
		<comments>http://drakkar.rpgplanet.cz/zapis/vendetta-kustka-sv-martina#comments</comments>
		<pubDate>Tue, 01 Jun 2010 11:42:44 +0000</pubDate>
		<dc:creator>Karel „Charles“ Černín</dc:creator>
				<category><![CDATA[Zápis]]></category>

		<guid isPermaLink="false">http://drakkar.rpgplanet.cz/?p=1061</guid>
		<description><![CDATA[Článek je zatím k dispozici pouze v PDF vydání, na webové verzi pracujeme. Děkujeme za pochopení.]]></description>
			<content:encoded><![CDATA[<p>Článek je zatím k dispozici pouze v PDF vydání, na webové verzi pracujeme. Děkujeme za pochopení.</p> 
]]></content:encoded>
			<wfw:commentRss>http://drakkar.rpgplanet.cz/zapis/vendetta-kustka-sv-martina/feed</wfw:commentRss>
		<slash:comments>0</slash:comments>
		</item>
		<item>
		<title>Paracelsus</title>
		<link>http://drakkar.rpgplanet.cz/historie-a-realita/paracelsus</link>
		<comments>http://drakkar.rpgplanet.cz/historie-a-realita/paracelsus#comments</comments>
		<pubDate>Tue, 01 Jun 2010 11:40:37 +0000</pubDate>
		<dc:creator>Karel „Pegas“ Škoch</dc:creator>
				<category><![CDATA[Historie a realita]]></category>

		<guid isPermaLink="false">http://drakkar.rpgplanet.cz/?p=1058</guid>
		<description><![CDATA[Článek je zatím k dispozici pouze v PDF vydání, na webové verzi pracujeme. Děkujeme za pochopení.]]></description>
			<content:encoded><![CDATA[<p>Článek je zatím k dispozici pouze v PDF vydání, na webové verzi pracujeme. Děkujeme za pochopení.</p> 
]]></content:encoded>
			<wfw:commentRss>http://drakkar.rpgplanet.cz/historie-a-realita/paracelsus/feed</wfw:commentRss>
		<slash:comments>0</slash:comments>
		</item>
		<item>
		<title>Bezcenné životy</title>
		<link>http://drakkar.rpgplanet.cz/povidky/bezcenne-zivoty</link>
		<comments>http://drakkar.rpgplanet.cz/povidky/bezcenne-zivoty#comments</comments>
		<pubDate>Tue, 01 Jun 2010 11:38:30 +0000</pubDate>
		<dc:creator>Jan „Jerson“ Průcha</dc:creator>
				<category><![CDATA[Povídky]]></category>

		<guid isPermaLink="false">http://drakkar.rpgplanet.cz/?p=1055</guid>
		<description><![CDATA[(Kapitola z povídky „Druhá válka o svět“ psané podle deníku jedné z postav. Charles před několika dny přijel z Londýna za Freyou, aby se společně pokusili zjistit příčinu svých snů a hlavně, jak jim čelit. Situace se však začíná komplikovat stále víc.) „Takže ještě jednou – proč tě otec vykázal?“ zeptal se Charles a rozhlédl [...]]]></description>
			<content:encoded><![CDATA[<p class="perex">(Kapitola z povídky „Druhá válka o svět“ psané podle deníku jedné z postav. Charles před několika dny přijel z Londýna za Freyou, aby se společně pokusili zjistit příčinu svých snů a hlavně, jak jim čelit. Situace se však začíná komplikovat stále víc.)</p>
<p><em>„Takže ještě jednou – proč tě otec vykázal?“ zeptal se Charles a rozhlédl se po malém pokojíku s jednou rozvrzanou postelí, oprýskanou skříní a toaletním stolkem s velkým zrcadlem, ve kterém mu jeho odraz oplácel pohled.</em></p>
<p><em>Freya si povzdechla: „Práskla jsem na sestru, že v patnácti už spí s klukama, chodila jsem po ulici v noční košili s kordem a pistolí u pasu, a střílela po šedivákovi, který mě málem zabil. A když jsem se probrala, otec na mě křičel, že pobíhám venku oblečená jak coura, střílím po sestře a ještě se chlubím, jak spím s důstojníkem SS.“</em></p>
<p><em>„No dobře,“ přikývl Charles, který se tomu snažil porozumět, „ale proč se pereš s jinou holkou v tomhle &#8230; pajzlu?“</em></p>
<p><em>„Zatraceně, musíš se pořád vyptávat?“ vyštěkla na něj Freya podrážděně. „Prostě potřebuju peníze, a bez pracovní knížky nemůžu ani roznášet pití,“ dodala už méně ostrým tónem.</em></p>
<p><em>Charles si v duchu poznamenal, že si o té pracovní knížce musí zjistit víc, než mu dojdou peníze.</em></p>
<p><em>„A pak ten parchant, co mi vykládal, ať se k nim přidám, že jen tak přežiju. Já nejsem žádný schizofrenik!“ vykřikla znovu.</em></p>
<p><em>Trvalo ještě pár dalších minut, než mu vyložila detaily, ale bylo jasné, že je navštívil jeden a ten samý muž.</em></p>
<p><em>„Řekl bych, že s těmi sny má spojitost, možná nám je nějak přivolává. Ale proč?“</em></p>
<p><em>„To nevím,“ pokrčila Freya rameny. „Ale jestli ho uvidím ještě jednou, střelím ho do hlavy.“</em></p>
<p><em>Charles pozvedl tázavě obočí a sledoval, jak z kufříku vyndává pistoli s kloubovým závěrem a šikmou rukojetí. Už několik let nedržel pistoli v ruce, zbraně nikdy neměl moc rád.</em></p>
<p><em>„A co když tam ten chlap ve skutečnosti nebude? Co když zastřelíš někoho jiného? Zavřou tě za vraždu,“ namítl.</em></p>
<p><em>„Jestli mě mají zavřít za vraždu do basy nebo za duševní poruchu do koncentráku, vyjde nastejno. Říká ti něco die Vernichtung lebensunwerten Lebens?“</em></p>
<p><em>Charles si to spojení musel přeložit. „Zničení &#8230; bezcenných životů?“ vyslovil nahlas. „To jsme jako my, ´bezcenné životy´?“</em></p>
<p><em>Freya opět pokrčila rameny. „Ty ne, ty jsi Angličan. Při nejhorším tě vyhostí ze země. A mě nedostanou. Rozhodně ne živou,“ dodala tvrdě.</em></p>
<p><em>Charles se jí podíval přímo do očí: „Hm, možná že přesně o tohle jim jde.“</em></p>
<h3>23. března, čtvrtek</h3>
<p>Mám oteklou čelist a monokl. Když jsem šel včera večer z Rudé Růže, dva muži mě svezli kousek cesty. Hnědé pláště, klobouky a odznaky s nápisem GEHEIME STAATSPOLIZEI.</p>
<p>Ptali se mě na Freyu. Zkusil jsem jim říct, že ji neznám, ale když zastavili, vytáhli mě z auta a začali mlátit, přiznal jsem, že jsme se viděli před pár dny. Chtěli vědět kdy, ale nemohl jsem si vzpomenout, jestli jsem u ní zazvonil v sobotu nebo v neděli. Kvůli těm snům často nevím, ani jaký den je právě teď.</p>
<p>Nakonec mě nechali ležet v blátě a odjeli. Začínám se obávat, že vyhoštění není ani zdaleka to nejhorší, co se mi tady v Německu může přihodit. Vážně přemýšlím, jak se v této společnosti může stát lidský život bezcenným. Asi velmi snadno. A velmi rychle.</p>
<h3>26. března, neděle</h3>
<p>Dny letí strašně rychle, i když téměř každý prožívám dvakrát. Někdy se probudím z jednoho snu, abych zjistil, že jsem v druhém. Už se mi podařilo zjistit i nějaké zákonitosti. Ve snu nejdou žádné hodiny. Nedokážu rozeznat tváře lidí okolo sebe, a nejsem si jist, jestli to jsou šediváci, nebo mám jen rozostřený zrak. Noviny jsou nečitelné, tedy ještě víc než obvykle, nerozeznám obrázky ani titulky. Zvuky jsou tlumené, a nefunguje elektřina. Nebo jsem si to myslel, až do dnešní noci.</p>
<p><em>Hřbitov. Charles se rozhlédl okolo, ale všude viděl jen samé kříže. Kamenné, železné, dřevěné, nové i téměř se rozpadající, nepravidelně rozeseté po pláni všude okolo. Zkusil přečíst jméno na jednom kříži, znaky vtisknuté do kamene se mu rozpíjely před očima. Lebensunverten Leben. Jeden bezcenný život vedle druhého, kam až dohlédl.</em></p>
<p><em>Procházel mezi kříži a rozhlížel se po čemkoliv známém. Nepochyboval, že i tohle je sen. Ale jiný. Když zavřel oči, slyšel jen vlastní dech. Žádný jiný zvuk. Žádný pach. Jen mrazení v zádech.</em></p>
<p><em>„Charlesi?“</em></p>
<p><em>Pomalu se otočil a otevřel oči. Freya stála kousek od něj, oblečená v krátkých tmavě modrých šatech a botách na podpatku sahajících až do půli stehen.</em></p>
<p><em>„Kde to jsme?“</em></p>
<p><em>„Řekl bych, že na hřbitově,“ odpověděl a přistoupil blíž. Musel se jí dotknout, cítit alespoň jednoho živého člověka, který s ním sdílí jeho šílenství. Když ji vzal za ruku, podívala se na něj poněkud překvapeně, ale neucukla.</em></p>
<p><em>„Romantické místo na schůzku,“ usmál se a rozhlédl kolem. Z té šedé pláně lemované ocelovou oblohou na něj padala beznaděj. Nevěděl, co má dělat, hlavu měl prázdnou, jakoby se mu myšlenky rozbíhaly a ztrácely mezi stovkami hrobů. Ne, hrobů ne, křížů, opravil se v duchu, ale už nemohl jen tak zapudit myšlenku, která se mu v hlavě objevila.</em></p>
<p><em>Freya přistoupila k jednomu nakloněnému železnému kříži, ze kterého se už loupala černá barva a zatlačila na něj. Chvíli se nic nedělo, ale pak se kříž se skřípěním naklonil na opačnou stranu.</em></p>
<p><em>„Myslíš že je to dobrý nápad?“ zeptal se Charles.</em></p>
<p><em>„Máš snad lepší?“ odpověděla a zatáhla. Opět se ozvalo skřípení a kříž se naklonil zpět. Freya se chvíli opírala do kříže z jedné i druhé strany, viklala jej tam a zpět a pak zatáhla vzhůru, ale ocelové rameno vězelo pevně v zemi. Charles otevřel ústa, aby něco řekl, když ucítil, jak se mu ježí chloupky na zátylku. Rozhlédl se na všechny strany, ale nevšiml si žádné změny.</em></p>
<p><em>Až když se pohledem vrátil zpět k nakloněnému kříži, všiml si, že se zem okolo něj začíná propadat. U paty ramene vznikl otvor a kříž se propadl pod zem. Oba ustoupili o pár kroků, protože se i země okolo začala trhat a díra se stále zvětšovala.</em></p>
<p><em>V tiché shodě se oba otočili a začali utíkat pryč. Charlese napadlo, jak se asi utíká na podpatcích, ale Freya s ním snadno držela krok. Krátký pohled přes rameno odhalil, že se celá planina s kříži za nimi ohýbá, rozpadá a mizí v hloubce.</em></p>
<p><em>Pod nohama mu zaduněl kov. Vběhli do uličky mezi kříži tvořené rezatými vroubkovanými plechy a ohrazené pásy z obou stran. Charles se zastavil, aby nabral dech, a rozhlédl se na obě strany. Ulička se táhla mezi kříži vlevo i vpravo, kam až jen dohlédl, na obzoru se sbíhala jako &#8230; koleje.</em></p>
<p><em>„Železniční trať,“ ozvala se Freya a s hlasitým klapotem podpatků o železo přišla k němu.</em></p>
<p><em>Oba se dívali, jak se další a další kříže řítí do propasti, která neměla dno. Po jedné straně kolejí už nebylo nic, šedá obloha se táhla dolů a když se Charles naklonil přes okraj trati, uviděl ten samý výjev. Pak se začala ohromnou rychlostí rozpadat pláň na druhé straně, a za chvilku už stáli na čtyři stopy širokém – nebo spíše úzkém – chodníku, lemovaném kolejnicemi, který visel v prázdnotě. Charles začal mít tušení, co bude následovat. Nemusel čekat dlouho. Na jedné straně trati v místě, ke se stýkala s oblohou, se objevila malá hvězdička.</em></p>
<p><em>„Neraduj se ze světla na konci tunelu. Může to být protijedoucí vlak,“ prohlásil, a otočil se na Freyu, která upřeně sledovala protější stranu trati. Položil jí ruku na rameno a když se na něj podívala, ukázal směrem ke zvětšujícímu se světlu.</em></p>
<p><em>„Obávám se, že mu asi neutečeme.“</em></p>
<p><em>„Obávám se, že nemáme kam,“ odpověděla Freya a kývla bradou do opačného směru. Druhá záře se přibližovala z opačné strany. Ozvalo se vzdálené zapískání parní píšťaly. Když se přibližuje, zní vždy výš, než když se vzdaluje, vzpomněl si Charles na Dopplerův efekt.</em></p>
<p><em>Freya se rozhlížela na obě strany a ve tváři se jí zračilo rostoucí napětí. Píšťala se ozvala znovu, mnohem blíže, a z druhé strany přišla stejná odpověď.</em></p>
<p><em>Už bylo slyšet supění parních strojů i zvučení kolejnic. Světla nebyla vzdálená více než sto metrů. Charles se zadíval do nekonečné hlubiny pod sebou, zavřel oči a začal počítat.</em></p>
<p><em>„Jedna, dvě, &#8230;“</em></p>
<p><em>Ucítil sevření ruky okolo zápěstí a škubnutí, které ho stáhlo do hlubiny.</em></p>
<p><em>„&#8230; tři.“ Nad ním se ozval mohutný náraz a skřípění trhané oceli. Otevřel oči a spatřil zkroucenou a hořící masu lokomotivy, jak padá přímo na něj &#8230; a pak ho pohltila ledová voda.</em></p>
<h3>27. března, pondělí</h3>
<p>Probudil jsem se v posteli, oblečený a úplně mokrý. Zaslechl jsem zpod okna chlapce, který prodával noviny, a zavolal jsem ho nahoru. Asi se hodně divil, když za jeden výtisk dostal celou marku, ale neměl jsem čas čekat na drobné. Třesoucíma se rukama jsem položil noviny na stůl. Článek stál hned na první straně.</p>
<h3>Tragédie na železničním mostě</h3>
<p><em>Špatně přehozená výhybka zapříčinila smrt tří stovek lidí&#8230;</em></p>
<p><em>Policie hledá muže a ženu, kteří byli spatřeni&#8230;</em></p>
<p>&nbsp;</p>
<p>Před očima stále vidím nakloněný železný kříž s nápisem Lebensunwerten Leben. Bezcenné životy. Všude okolo mě.</p>
]]></content:encoded>
			<wfw:commentRss>http://drakkar.rpgplanet.cz/povidky/bezcenne-zivoty/feed</wfw:commentRss>
		<slash:comments>0</slash:comments>
		</item>
		<item>
		<title>Exorcismus</title>
		<link>http://drakkar.rpgplanet.cz/povidky/exorcismus</link>
		<comments>http://drakkar.rpgplanet.cz/povidky/exorcismus#comments</comments>
		<pubDate>Tue, 01 Jun 2010 11:37:48 +0000</pubDate>
		<dc:creator>Pavel „Goran“ Veselský</dc:creator>
				<category><![CDATA[Povídky]]></category>

		<guid isPermaLink="false">http://drakkar.rpgplanet.cz/?p=1053</guid>
		<description><![CDATA[S démony nejsou žerty a posedlost může být hodně nepříjemná. Naštěstí existuje možnost démona vyhnat exorcismem, o kterém je tento příběh. Toužil po skutečné moci, po moci nad vlastním osudem a dušemi jiných, moci převyšující jakoukoli světskou moc. Magické knihy mu mohly pouze otevřít cestu, ale plody tohoto poznání mohl sklidit jen praktickým prováděním rituálů. [...]]]></description>
			<content:encoded><![CDATA[<p class="perex">S démony nejsou žerty a posedlost může být hodně nepříjemná. Naštěstí existuje možnost démona vyhnat exorcismem, o kterém je tento příběh.</p>
<p>Toužil po skutečné moci, po moci nad vlastním osudem a dušemi jiných, moci převyšující jakoukoli světskou moc. Magické knihy mu mohly pouze otevřít cestu, ale plody tohoto poznání mohl sklidit jen praktickým prováděním rituálů. Žádná cesta není rychlejší než vyvolávání démonů, a on se nebál rizika.</p>
<p><em>Jedna z postranních kaplí gotické katedrály. Před sochou anděla s plamenným mečem tiše klečí asi třicetiletý muž. Po čele mu stéká pot a v očích má strach. Jen někde hluboko vespod se skrývá naděje. Po jeho levici stojí postarší kněz; soustředěně se dívá do andělových očí a hlasitě pronáší latinské modlitby.</em></p>
<p>Zpočátku se mu dařilo, jako dobrý právník dokázal i bez zkušeností mnohé rituály vylepšit tak, aby se démon neměl ve smlouvě čeho chytit. Pokaždé se důkladně připravil očišťováním a meditacemi. Několik prvních invokací se proto zdařilo a ty, které se nezdařily, alespoň skončily úspěšným odvoláním démona. Jeho sebevědomí rostlo, a tak si nevšiml, že se dostává pod vliv těch, jejichž služeb využívá&#8230;</p>
<p><em>Kněz pokládá pravou ruku na hlavu klečícího. Ten už se nepotí, horečka poprvé po několika měsících ustoupila a jeho smysly už nejsou zastřené. Strach si v jeho srdci vyměňuje místo s nadějí. Skutečné vysvobození je však ještě daleko.</em></p>
<p>Mefisto, jeden z nejmocnějších démonů. Mohl mu zajistit neomezené vědění a schopnosti, se kterými by si dokázal podmanit většinu pekla a celé své okolí. Jenže tentokrát se nevyhnul upsání vlastní duše. Nějakou dobu jen využíval schopnosti si vybavovat znalosti ze všech knih světa, jakoby je mnohokrát přečetl, ale pak musel začít platit. Démon mu nechal život, ale udělal mu z něj peklo už na zemi&#8230;</p>
<p><em>Kněz bere do ruky kropenku a stříká na druhého muže svěcenou vodu. Ten najednou křičí bolestí. Odehrává se v něm vnitřní boj – démon se už nechce dál skrývat a dere se na povrch.</em></p>
<p>Začalo to horečkou a migrénou, pak se mu začaly zatemňovat smysly a neustále slyšel hlasy, které se mu posmívaly a ponižovaly ho. Smůla se mu lepila na paty, z práce ho vyhodili a snoubenka ho opustila. Po pár týdnech se začaly objevovat záchvaty, kdy nad sebou ztrácel kontrolu, tělo si dělalo, co chtělo a on křičel, ale nevěděl co.</p>
<p><em>V tomhle stavu měl ohromnou sílu. Jednou se zapletl do rvačky a zmlátil na jednu hromadu osm silných mužů najednou. Jeden z nich to skoro nepřežil. Policisty málem potkal stejný osud – nezastavil ho ani výstřel z pistole, ale když se jeden ze strážníků začal dovolávat pomoci Panny Marie, síly ho naráz opustily a on omdlel bolestí z té rány.</em></p>
<p>Posedlý omdlévá, ale stále klečí. Oči má zavřené a kněz zvedá jeho víčka. Je vidět jen bělmo, zorničky jsou schované úplně nahoře.</p>
<p><em>Většina přátel ho opustila, ale jeden z nich, jeho advokát, na něj nezanevřel úplně. Byl mu dost zavázaný, aby ho i přes odcizení mezi nimi hájil, a dost výřečný a znalý právních kliček, aby soudce přesvědčil o svém názoru na duševní zdraví obžalovaného.</em></p>
<p>Posedlý sebou divoce škube. Křičí nadávky a snaží se zvednout a zaútočit na exorcistu, ale jakoby byl spoután neviditelnými řetězy.</p>
<p><em>Psychiatrická léčebna. Život v ní byla jedna velká horečka, jedno otupělé utrpení. Démon a sedativa spolu sváděla válku o jeho vědomí, vlastní vůle byla ta třetí vzadu, po které obě znesvářené strany šlapou. Nevěděl, jak dlouho trvalo, než ten člověk přišel. Tehdy ho z blouznění probudila ostrá bolest. I přes otupělost z tišících léků cítil, jak se démon stahuje, nemohlo ho to bolet víc. Nad ním stáli jeho ošetřující lékař a kněz s křížem. Kněz prohlásil: „Tohle je případ pro mne, ne pro vás. Je posedlý.“</em></p>
<p>Kněz si démonova povykování nevšímá, dál pokračuje v latinském zaříkávání. Už se neobrací k Bohu, andělům a svatým, oslovuje přímo démona:</p>
<p>„Ve jménu Všemohoucího Boha ti přikazuji, nečistý duchu, prozraď své jméno!“</p>
<p>„Moc dobře tě znám a ty znáš mě, jsem Mefisto! Už jsem ti vládl, a zase si vezmu, co mi patří!“</p>
<p>Chvilku je ticho. Kněz není překvapený, tušil to, ale dál si nevystačí s textem rituálu. Přechází do své mateřštiny:</p>
<p>„Vlastně bych ti měl poděkovat, démone. Moje pýcha byla obrovská, nikdy bych se nesnížil k přiznání, že je ještě někdo nade mnou. Tys zlomil mou vůli, ponížil mne a rozbil mou pýchu na kusy, tys mne zabil, abych se mohl znovu zrodit z milosti Ježíše Krista. Naučils mne netoužit po moci nad tímto světem, a vysvobození mne otevřelo moci Ducha Svatého, který skrze mne koná ještě větší činy než kdokoli z vás démonů. Jsem si jistý, že podobnou službu jsi tomuhle chudákovi už poskytl. Teď jdi k patě Božího trůnu a přijmi spravedlivý rozsudek!“</p>
]]></content:encoded>
			<wfw:commentRss>http://drakkar.rpgplanet.cz/povidky/exorcismus/feed</wfw:commentRss>
		<slash:comments>0</slash:comments>
		</item>
		<item>
		<title>Cizí postavy v historické fantasy (1/2)</title>
		<link>http://drakkar.rpgplanet.cz/o-hrani-obecne/cizi-postavy-v-historicke-fantasy</link>
		<comments>http://drakkar.rpgplanet.cz/o-hrani-obecne/cizi-postavy-v-historicke-fantasy#comments</comments>
		<pubDate>Tue, 01 Jun 2010 11:36:40 +0000</pubDate>
		<dc:creator>Petr „ilgir“ Chval</dc:creator>
				<category><![CDATA[O hraní obecně]]></category>

		<guid isPermaLink="false">http://drakkar.rpgplanet.cz/?p=1051</guid>
		<description><![CDATA[Cizí postavy, označované též zkratkou NPC, jsou pro většinu vypravěčů klíčovým nástrojem při tvorbě hry. Ať už se jedná o hybatele zápletek, prostředky ke konfrontaci hráčských postav či jen prvky dokreslující prostředí. Většina vypravěčů se při tvorbě NPC zabývá hlavně vzhledovými, popřípadě charakterovými rysy. Stejně důležité, ne-li důležitější, jsou ovšem způsoby chování (zvyky, vyjadřování) a [...]]]></description>
			<content:encoded><![CDATA[<p class="perex">Cizí postavy, označované též zkratkou NPC, jsou pro většinu vypravěčů klíčovým nástrojem při tvorbě hry. Ať už se jedná o hybatele zápletek, prostředky ke konfrontaci hráčských postav či jen prvky dokreslující prostředí. Většina vypravěčů se při tvorbě NPC zabývá hlavně vzhledovými, popřípadě charakterovými rysy. Stejně důležité, ne-li důležitější, jsou ovšem způsoby chování (zvyky, vyjadřování) a motivace (cíle, touhy, snahy) NPC. Pouze cizí postava, která je dobře promyšlena z těchto hledisek, správně zapadne do prostředí a pomůže dokreslit jeho atmosféru, což je zvláště žádoucí právě u her, jež mají být v některých ohledech věrné historické realitě.</p>
<p>Tento dvoudílný článek se týká her zakotvených v historické realitě středověku, ať už jsou obohaceny o fantasy prvky či nikoli. Nejprve se budeme zabývat tím, co platí pro středověkého člověka všeobecně, dále si probereme jednotlivé kategorie NPC, s nimiž se můžeme v prostředí historické fantasy setkat. V tomto díle se podíváme na dva významné zástupce středověké společnosti – rolníka a rytíře. V druhém dílu, který vyjde v následujícím čísle časopisu, se budeme zabývat měšťanem, učencem a vagabundem, jakožto zástupcem všech lidí na okraji společnosti.</p>
<p>Když si položíme otázku, jaký vlastně byl středověký člověk, musíme si odpovědět, že především věřící. Jeho víra ovšem byla velice odlišná od víry současných lidí, neboť nebyla podrobena kritickému rozumu (kritické uvažování, plod vzdělání, bylo vyhrazeno jen učencům, tedy zlomku společnosti). Rovněž vztah mezi vírou a morálkou byl jiný, než u současných křesťanů. Pro středověkého člověka nebylo neobvyklé, že ve jménu víry konal činy, jež jsou z dnešního pohledu nemorální. To často vede ke zjednodušujícímu pohledu, který středověké věřící hodnotí buď jako pokrytce, nebo jako fanatiky.</p>
<p>Víra středověkého člověka bylo rovněž „obohacena“ o předkřesťanský způsob uvažování, který u širokých vrstev převládal až do průmyslové revoluce, a který je z dnešního pohledu hodnocen jako pověrečný. Středověký člověk vroucně uctíval Krista i Pannu Marii, s údivem naslouchal příběhům o svatých (a věřil každému jejich slovu). To mu však nijak nebránilo míchat modlitby ke Kristu s nesrozumitelnými zaříkávadly a přistupovat ke světcům s magickým postojem („já ti dám rituál a ty mi dáš užitek“), stejně jako kdysi přistupoval k předkřesťanským bohům. Vypravěč se tedy nemusí bát nakládat s vírou a magií poněkud volněji, neboť ani ve středověku mezi nimi nevedla tak jasná hranice jako dnes.</p>
<p>Pro pochopení mentality středověkého člověka je velice důležité si uvědomit, že žil se stálým vědomím svého hříchu. Ať už přijmeme zjednodušující tezi, že církev neustále předkládala lidem jejich hřích proto, aby je mohla snáze ovládat, či nikoli, nemůžeme popřít, že středověký člověk měl daleko k sebevědomému individuu moderní doby, které je zvyklé spoléhat výhradně na své vlastní schopnosti. Středověký člověk, jemuž tvrdá realita (nemoci, hladomory, války) stále připomínala jeho konečnost a bezmocnost, se upínal k nadpřirozeným silám (které ovšem vnímal jako nedílnou a samozřejmou součást fyzického světa), jež byly reprezentovány Bohem, svatými, ale i démony (černá magie, nigro-mantia, nebyla vůbec neobvyklá) a třebas králem (víra, že dotyk panovníka má léčivou moc, provázela dynastie francouzských králů celá staletí).</p>
<p>Ve vrcholném středověku je už plně rozvinut systém ráj – očistec – peklo, který dává posmrtnému životu velice konkrétní podobu a vede lidi ke snahám si všemožně pojistit svou spásu a pokud možno co nejvíce zkrátit pobyt v očistci. Odtud pochází praxe předplácení přímluvných bohoslužeb za zemřelé a rovněž svatokupecké praktiky, které se staly terčem kritiky reformátorů církve během středověku. Jak velkou úlohu dát hrozbě pekla ve středověké fantasy, záleží na každém vypravěči. Pokud ale peklo a hřích ze hry vymažeme, pak musíme nějakým jiným způsobem vyřešit otázku, proč lidé tak málo spoléhají na sebe, ale utíkají se k vyšším mocnostem.</p>
<p>Středověký člověk, v drtivé většině případů negramotný, je odkázán na uchovávání zkušeností formou lidové slovesnosti. Proto má vynikající paměť, je schopen naslouchat dlouhým vyprávěním a dál je předávat. Z toho plyne i úcta ke starým, kteří jsou nositeli letitých zkušeností a pamětníky dávných událostí. Při soudních sporech má jejich názor privilegované místo. Přísaha má tím větší vážnost, čím starší a tedy důvěryhodnější je její vykonavatel. Hráči historického RPG by si měli být vědomi, že svědectví stařešinů s dobrou pověstí („bona fama“) mělo stejnou hodnotu, jako přímé důkazy v moderním justičním systému. Rovněž příběhy, jako jsou legendy o světcích, úryvky z Písma nebo ponaučení různých kazatelů, neslouží jen pro poučení či pobavení, ale jako návod pro řešení různých životních situací. Středověký člověk mnoho věcí vykonával proto, že slyšel, že by to tak mělo být.</p>
<p>Velkou důležitost pro středověkého člověka měly sny. Tradice vykládání snů, tolik rozvinutá ve starověku, se pochopitelně dochovala i do této doby. Zde se vykladači dostali do hledáčku církve, neboť podle příkazu Hospodina byla pravomoc vykládat sny omezena jen na úzký okruh božích vyvolených – kněží a proroků. Sny jsou pro mnoho hráčů zajímavým zpestřením her na hrdiny. Pokud se budeme chtít přiblížit historické realitě, pak můžeme nechat postavy řešit dilema, zda jejich sny pocházejí od dobrého boha (a mají jim pomoct) nebo od zlých duchů (a mají je svést na scestí).</p>
<p>Nyní přejdeme k jednotlivým kategoriím středověkého obyvatelstva a k tomu, jaké motivace, zvyky a způsob myšlení každou z nich charakterizovaly.</p>
<h3>Rolník</h3>
<p>Rolníci byli zdaleka nejširší vrstvou středověké společnosti, a i když jejich podíl postupně klesal ve prospěch buržoazie, vždy tvořili drtivou většinu obyvatelstva. Až na výjimky (Skandinávie) byli podřízeni pánu (feudálovi, klášteru, biskupovi&#8230;), který jim pronajímal půdu k obdělávání. Oproti zažitým představám se zdá, že běžná rolnická domácnost byla nepříliš početná – zahrnovala rodiče, několik dětí a případně prarodiče, pokud byli ještě naživu. Široké příbuzenské klany bydlící pod jednou střechou byly spíš výjimkou.</p>
<p class="highlight">„Bylo by daleko od pravdy, kdybychom si běžného rolníka představovali jako pokorného poddaného, zcela smířeného se svým osudem.“</p>
<p>Kromě rolníků se zemědělskou činností zabývali ještě pastevci a lesní pracovníci. Převažujícím dobytkem u výhradních pastevců byl skot, zatímco rolníci chovali méně náročná prasata a kozy. V oblastech, které ještě nebyly zcela kolonizovány, byla významnou činností těžba dřeva a výroba dřevěného uhlí. Jak pastevci, tak dřevaři a uhlíři byli pro usedlé rolníky do určité míry podezřelí, právě kvůli kočovnému způsobu života a tím, že trávili mnoho času mimo civilizaci, a tedy bez sociální kontroly okolí. Už ze středověku pocházejí pověsti o tom, že pastevci, odloučeni po dlouhé týdny od svých žen, dopouštějí se smilstva s vlastním dobytkem. Pokud zaneseme do historické RPG obvyklý koncept potulných dobrodruhů, pak se dá předpokládat, že pastevci a dřevaři k nim budou poněkud otevřenější, než usedlí rolníci.</p>
<p>Základní plodinou ve většině Evropy bylo obilí, které, aby mohlo být proměněno v chléb, vyžadovalo dvě speciální zařízení – mlýn a pec. Nesmíme se tedy divit mnohým snahám feudálů získat na ně monopol a tak zabezpečit plnou kontrolu nad poddanskou sférou. Do osobních svobod rolnictva dále zasahovaly povinnosti pracovat na polnostech patřícím pánovi (alternativou k robotnické povinnosti bylo zaměstnávání vlastních pracovních sil za mzdu nebo úplné rozdělení pozemků mezi poddané a omezení se na vybírání poplatků), rozšiřování berní mimo obvyklý rámec (zejména v časech válečných výdajů), kontrola nad sňatky (populární právo první noci však můžeme odkázat do říše mýtů), dále rozsudky, které byly pro odtrženost pánů od poddanské reality často nespravedlivé. Život rolníka byl vlastně neustálým zápasem o práva, která se mu snažil jeho pán omezovat. Jako právo pak poddaný vnímal to, na co byl zvyklý, žádná kodifikace poddanských práv samozřejmě neexistovala.</p>
<p>Z výše uvedených příčin vyplývají poddanské bouře, které byly ve středověku velice časté. Bylo by daleko od pravdy, kdybychom si běžného rolníka představovali jako pokorného poddaného, zcela smířeného se svým osudem. Jeho život naopak často vyplňovala nespokojenost a boj o lepší budoucnost. Že selské bouře nebyly malichernou záležitostí, dokládá případ z roku 1381, kdy povstalci v Anglii vyplenili Londýn a dokonce se zmocnili samotného krále. Přestože válka jako taková naháněla rolníkům hrůzu, protože jim brala majetek a úrodu, neznamená to, že by neuměli sáhnout po zbrani. Bitky na nože patřily k obvyklým způsobům řešení sporů a krevní msta byla běžně rozšířená prakticky v celé Evropě. Ve své snaze uniknout z omezení, jimiž je svazovali pánové, utíkali se rolníci též pod ochranu měst, která jim nabízela větší svobodu výměnou za výhradní dodávání potravin. Během vrcholného středověku se však propast mezi městem a venkovem stále více rozevírala. Měšťané pohrdali neotesanými vesnickými hrubci „podobnými spíše dobytčeti, než člověku“, rolníci to pochopitelně nelibě nesli a žehrali na vyšší životní úroveň měšťanů, kterou dávali okázale najevo.</p>
<p>Osobnost středověkého rolníka formovala především těžká a monotónní dřina, která byla skutečným bojem o život, neboť potravy nikdy nebyl nadbytek. Stačilo, aby přišla válka, neúroda či nemoc, a celoroční snaha zemědělce přišla vniveč. Proto je celý jeho život prodchnut snahou naklonit si síly, které by mohly přinést úrodu a odvrátit pohromy. Právě zde se mísí atributy křesťanské víry (úcta ke Kristu, Panně Marii a svatým, svátosti, především Tělo Páně, a modlitby) s lidovou magií, jež byla navázána na přírodní cykly. Středověký rolník byl nevzdělaný, a z určitého hlediska jistě i hloupý – neuměl přemýšlet v kategoriích moderní logiky, chybělo mu abstraktní uvažování. To ovšem neznamená, že by neměl žádné vyšší touhy a sny. Narozdíl od současných lidí nesměřovaly jejich sny výhradně do budoucnosti, ale velkou měrou i do minulosti. V myšlenkovém světě rolníka zaujímaly důležité místo různé variace na „Zlatý věk“, dávnou dobu, která byla prostá těžké tělesné námahy a diferenciace společnosti na pány a poddané.</p>
<p>Pokusím se tedy o jakési shrnutí pro vypravěče, kteří do svých her z různých důvodů zařadí NPC z řad rolníků. Středověký rolník je nevzdělaný, z pohledu urozených a vzdělaných vrstev společnosti primitivní a pohrdáníhodný. Je si zcela vědom svého těžkého údělu, a i když je celý život přesvědčován, že je to úděl zasloužený (Adamův hřích odsoudil lidstvo k utrpení práce) a nevyhnutelný (středověký člověk má setrvat na místě, které mu bylo přiděleno), nebrání mu to neustále bojovat za jeho ulehčení, v krajních případech i se zbraní v ruce (selská povstání). Středověký rolník má vynikající paměť na události svého života i příběhy, které slyšel, má úctu ke starším a řídí se dle jejich rad. Obojí se může vymstít hráčské postavě, která by doufala, že se na nějaký její čin „zapomene“, nebo která podcení autoritu stařešinů. Středověká vesnice tvořila uzavřenou komunitu, v níž byl každý příchozí potenciálním zdrojem problémů. Špinaví a ozbrojení pocestní, což odpovídá běžnému schématu dobrodruhů, rozhodně nemůžou počítat s nějakým vřelým přijetím.</p>
<h3>Rytíř</h3>
<p>Na počátku kapitoly o rytířích je třeba zdůraznit, že rytířství jako koncept i náhledy na něj se v průběhu středověku dramaticky proměňovaly. Rytíř desátého století se velmi lišil od rytíře století dvanáctého, a ten se zase jen málo podobal rytíři pozdního středověku. Proto bude struktura článku sledovat chronologický vývoj jedinečného fenoménu, jakým evropské rytířství bezpochyby bylo.</p>
<p>V osmém a devátém století, kdy se středověké rytířství rodilo, vládl v Evropě stav, někdy nazývaný „feudální anarchie“. Zemědělský lid byl vykořisťován šlechtici, jejichž území neměla žádné pevné hranice. Čím schopnější šlechtic byl, tím lepší družinu spolubojovníků byl schopen sestavit a tím větší území zvládl kontrolovat. V samých počátcích feudalismu členové družin neměli svá vlastní léna, ale doprovázeli svého vůdce. Hodnoty těchto bojovníků jsou nasnadě: odvaha, věrnost spolubojovníkovi, oddanost a úcta ke knížeti, svému vůdci. Vztahy uvnitř družiny by se nejspíš daly připodobnit ke vztahům uvnitř moderních pouličních gangů. Tito předchůdci rytířů neměli žádný velký majetek, o nějž by se museli starat. Největší hodnotu u nich představovaly výzbroj a koně. Možnost nosit zbraně a bojový výcvik je odlišoval od zbytku populace. V době, kdy po pravidelných armádách římského impéria už nebylo ani stopy, představovali jedinou vojenskou sílu.</p>
<p>Válečník postavený na tomto konceptu bude nejspíš nevzdělaný, patřičně hrdý na svůj status, ochotný vždy sáhnout po zbrani na obranu své cti či svého knížete. Jako NPC bude vhodný, je-li účelem konfrontovat hráče s arogancí mocných, kteří si svou moc prosazují hrubou silou.</p>
<p>Stav, kdy si šlechtici dokazovali svou moc ve vzájemných smrtících střetnutích a výběr daní se nelišil od loupeže, nebyl trvale udržitelný a rychle vzal za své. Svou zásluhu na tom má církev, která svůj vzrůstající vliv hodlala uplatnit na široké masy poddaného lidu. Králové, knížata a jejich družiny už byly christianizovány. Není třeba mít sice žádné iluze o tom, že by to nějak ovlivnilo jejich morální hodnoty, ale bylo skutečností, že šlechtici se předháněli v péči o kláštery a dobývání ostatků svatých. Zda biskupové postupovali z čistého lidumilství, či zda se jednalo o promyšlený tah pro získání mas, ponechám na úvaze čtenáře. Faktem je, že od desátého století začíná církev tvrdě kritizovat bezuzdné bezpráví, jakého se šlechtici dopouštěli vůči poddaným. Vzniká praxe „Pax Dei“, zákazů násilí, které měly platnost místní (kostely, tržiště, brody) i časovou (svátky, neděle). Porušení zákazu mohlo být potrestáno exkomunikací. Pro vymáhání těchto nových pravidel potřebovala církev ozbrojené síly, které by byly ochotné zakročovat proti násilníkům. A ty pochopitelně nemohly pocházet odjinud, než z řad násilníků samotných. Právě zde se rodí koncept ideálního rytíře jako ochránce bezbranných a utiskovaných. Šlechtici nyní měli možnost fungovat v jakési symbióze s církví. Už nemuseli trpět její neustálé výčitky, naopak měli její požehnání pro své bojové aktivity. Daní za to byla nutnost dodržovat určitá pravidla a nedopouštět se příliš nápadných krutostí vůči poddaným.</p>
<p class="highlight">„Může dobrý hrdina bez limitu zabíjet zlé tvory?“</p>
<p>Tato situace může najít dobré uplatnění v RPG. Šlechtici, zvyklí brát si násilím vše, co je napadne, se postupně podřizují vlivu církve a s jejím svolením obracejí své zbraně proti těm, s nimiž dříve loupili a naopak chrání ty, jež dříve olupovali. Je na každém z nich, jak se dokáže s měnící se společenskou situací vyrovnat, aby získal co nejvíce.</p>
<p>Bylo by naivní se domnívat, že tito tvrdí válečníci trpěli nějakou přehnanou úctou ke kléru. Patronát, který nad jejich počínáním církev převzala, je naopak povzbudil v hrdosti na svůj stav. Tito boží bojovníci se v některých případech staví na roveň světců, před bitvami zpovídají jeden druhého a vůbec všemožně dokazují, že stojí stejně vysoko jako klérus, ne-li výš. Stabilizovaná situace, která v Evropě vládne, a naopak úpadek, jímž prochází islámský svět, jsou vhodnými podmínkami pro jeden z nejpozoruhodnějších fenoménů středověké Evropy – křížové výpravy. Během nich, po ustanovení Jeruzalémského království, dochází k vyvrcholení konceptu rytíře – božího bojovníka v zakládání mnišských rytířských řádů (Johanité, Maltézští rytíři a proslulí Templáři). Toto dosud nevídané spojení asketického života modlitby a násilnické praxe bojovníků není tak neuvěřitelné, uvědomíme-li si, jak moc se lišilo chápání morálky ve středověku od toho současného. I když středověcí teologové neupírají pohanům právo na život, ozbrojené zásahy proti nim (včetně těch preventivní povahy) považují za samozřejmost ve jménu obrany křesťanstva. Pohan je ze své podstaty nepřítelem křesťanství, a proto nositelem zla. Zabitím pohana se tedy rytíř nedopouští ani tak vraždy (homicidum), jako spíše ničení zla (malicidum), což je pochopitelně chvályhodné. Během krvavého válečného tažení se pak snadno zanedbal rozdíl mezi ozbrojeným a bezbranným Muslimem, či mezi Muslimem, Židem nebo východním křesťanem. A tak rytíři padali na kolena před osvobozeným Božím hrobem a plakali upřímným dojetím, zatímco z mečů jim odkapávala krev žen a dětí.</p>
<p>V klasických hrách na hrdiny pravidla někdy předkládají tzv. přesvědčení a hráči pak docházejí k zajímavým otázkám. Může dobrý hrdina bez limitu zabíjet zlé tvory? Nestane se pak stejným jako oni? Co když paladin zabije skřetí dítě, které se neprovinilo ničím, než že se narodilo jako zástupce zlé rasy? Jak je vidět, stejný problém můžeme řešit u křesťanských rytířů a Muslimů. Z dnešního pohledu je naprosto nepřijatelné zabít člověka pro jeho názorovou odlišnost. Vše, co jde nad rámec přímé individuální sebeobrany, je silně problematické. Musíme se však smířit s tím, že středověký pohled na dobro a zlo byl v mnohém odlišný od toho našeho. Je na každém čtenáři, zda bude vraždící boží služebníky považovat za zlé pokrytce, pomatené fanatiky či něco jiného. V každém případě se ale tyto etické otázky dají dobře využít při přípravě zajímavých příběhů, neboť už ve středověku se našli mnozí lidé s poněkud pokrokovějšími názory na morálnost zabíjení jinověrců.</p>
<p>Vrcholný středověk přišel spolu s největší slávou a rozkvětem rytířství. A přece byl tento koncept plný rozporů. Mnišské vojenské řády (Militia Christi) se plně rozvinuly a začaly se stavět do opozice vůči světským rytířům (Militia saeculi). V té době už rytíři dávno nebyli pouze drsnými muži meče a kopí, žijícími jen pro boj a svého pána. Na turnajích dávali okázale najevo svou krásu a vznešenost. Odívali se do bohatě zdobených (cizelovaných) zbrojí a vyšívaných šatů, věnovali péči i svým účesům. V reakci na tuto až zženštilou módu vystupovali templáři se svými oholenými hlavami (na kterých lépe seděla přilba), nepěstěnými plnovousy a prostou zbrojí i šatem. Rytířství se zároveň dostalo do značných problémů. Křížové výpravy skončily neúspěchem, a situace v Evropě už nenabízela denní uplatnění v boji. Situaci zachraňovaly právě okázalé turnaje, které se pro mnohé mladé rytíře staly jedinou příležitostí, jak prodat své schopnosti. Ti úspěšní bohatli, ti neúspěšní byli zabiti. A množství rytířů se tak samo regulovalo, což zpomalovalo rozklad děděného majetku.</p>
<p>V tomto období turnajů, 12. a 13. století, skutečně existovala v Evropě celá společenská vrstva, kterou bychom mohli označit slovem dobrodruzi. Mladých a ctižádostivých rytířů byly celé houfy, avšak bohatých dívek na vdávání menší počet. Dobrodružná pouť od turnaje k turnaji v dobrém případě končila v náruči dcery zámožného otce, založením rodiny a pověšením jezdeckých ostruh na hák. Ve špatném případě mladý rytíř na nějakém utkání zahynul. Někde mezi tím byl osobní krach a možnost nechat se najmout na špinavou práci, či se rovnou dát na dráhu lupiče.</p>
<p>Tíživá situace rytířů dosáhla vrcholu ve 14. a 15. století (v závislosti na lokalitě). Lenní majetek byl už zcela rozdroben a jednotlivá léna stačila sotva pokrýt náklady na koně a zbroj. Propast mezi vysokou (která už dávno nebojovala) a nízkou šlechtou dosáhla svého maxima. Ve Francii poskytla rytířům možnost důstojného odchodu z dějin stoletá válka. V Německu se zchudlí rytíři rozdělili na lupiče a jejich pronásledovatele. Ve Španělsku získaly zbytky rytířstva uplatnění v elitních pěších oddílech absolutistických králů.Jak je vidět, dějiny rytířství nám nabízejí mnoho odlišných modelů rytíře, které je možné zužitkovat v RPG. Při výběru jen doporučuji nemíchat jich několik dohromady, neboť každý má své pevné místo v logice vývoje společnosti. Nezbývá než popřát všem hráčům historických her, aby úspěšně využili informace v tomto článku, a příště se shledáme u měšťana, učence a vagabunda.</p>
]]></content:encoded>
			<wfw:commentRss>http://drakkar.rpgplanet.cz/o-hrani-obecne/cizi-postavy-v-historicke-fantasy/feed</wfw:commentRss>
		<slash:comments>0</slash:comments>
		</item>
	</channel>
</rss>
