Drakkar

Úvodní slovo

Napsal(a) Jakub „boubaque“ Maruš. Součástí vydání Červen 2010: Sen a šílenství (#20). Rubrika Editorial.

Drazí čtenáři, čtenářky nevyjímaje,

po dvou měsících se k vám dostává další číslo časopisu Drakkar. Pokud jste věnovali alespoň malou pozornost písmenkům na obálce, již zřejmě víte, že tématem tohoto čísla je Sen a šílenství. Jsou to dvě témata, která k sobě neodmyslitelně patří, ač to na první pohled nemusí být zřejmé. Snová realita se často neliší od šílených vizí, a sny a vize často při setkání s realitou způsobují, že se člověk musí hodně snažit, aby při jejich naplňování nezešílel…

Někdy ovšem ani snaha není nic platná – ti, kteří snili o teplném, slunečném létu, které by mělo v těchto dnech začínat, se jistě mohou ze současného počasí zbláznit. Vezměme to však z té lepší stránky – ctěný čtenář tak získává příležitost v klidu, nerušen letními radovánkami, přečíst několik zajímavých článků a povídek, trochu se zasnít … a v případě, že se počasí neumoudří, se pořádně na své šílenství připravit.

Co vám tedy tento Drakkar nabízí?

V první řadě je to několik článků, které vám mohou usnadnit přípravu hraní RPG s prvky snové reality a šílenství. Zatímco Aljen a Jerson předávají zkušenost a dávají doporučení, jak takovou hru vést a hrát, Baelara vám přináší dlouhý a komentovaný seznam inspiračních zdrojů – literatury, filmu a RPG, v nichž téma snu nebo šílenství hraje významnou roli. Na Jersonův článek navazuje také jeho povídka, ukazující, jak může vypadat příběh vzniklý z postupů, které popisuje ve svém článku.

Tématu čísla se týká také představení prostředí pro Střepy snů – postapokalyptické, trestanecké planety Sen, kde se nevyplácí spát sám. Autor tohoto představení a zároveň prostředí, Charles, zároveň do Drakkaru přispěl zápisem z hraní Vendetty, hry bez vypravěče v prostředí renesanční Itálie.

Na tradici z posledních čísel Drakkaru – na sérii článků o cizích postavách – navázel Ilgir tentokrát příspěvkem více popisným a historicky fundovaným: první část jeho článku o cizích postavách v historické fantasy se věnuje především rolníkům a rytířům. Dalším, tentokrát již zcela popisným, ale neméně zajímavým historickým článkem je Pegasovo představení renesančního učence, lékaře a alchymisty Paracelsa.

S výjimkou Goranovy krátké povídky tak už zbývá jen zmínit dva články naplňující pravidelné rubriky časopisu Drakkar: Pieta „minirecenzuje“ hru Anima Prime, stavěnou na prostředí anime seriálů nebo počítačových her série Final Fantasy; a číslo už tradične uzavírá Baelařina rubrika o deskových hrách „Zahrajte sa s nami“, tentokrát se věnuje třem netradičním hrám, ve kterých je důležitější imaginace než analytické myšlení.

To je vše – ale nebojte se, není to málo. Proto neváhejte a pusťte se do čtení!