vítejte uprostřed okurkové sezóny. Nevím, čím to je, ale zdá se, jako by se většina důležitých událostí nacpala do července a srpen zůstal na ocet. Dvě největší akce herního roku, Festival Fantazie a GameCon, jsou za námi a nám teď nezbývá než zase rok čekat. Abychom se v mezičase mohli zabavit alespoň vzpomínkami, oslovili jsme několik organizátorů a návštěvníků GameConu s prosbou, zda by nám nemohli letošní akci shrnout vlastními slovy. Pokud jste – stejně jako třeba já – si největší český con nechali nakonec ujít a dali přednost jiné červencové atrakci, třeba se po přečtení ohlasů začnete – stejně jako třeba já – zapřísáhat, že příští rok určitě pojedete.

Ve zbytku léta možná mnozí z vás podlehnou méně davové zábavě, nazují pohorky a vyrazí někam do přírody. Něco podobného ostatně provedlo i toto číslo Drakkaru, které vychází stylově s tématem Divočina. V posledních číslech jsme se věnovali dramatickým snům, šílenstvím, hvězdám, mýtům či legendám, a tak jsme se protentokrát chtěli vrátit ke hráčským začátkům, které pamatuje snad každý z nás – fantasy svět, koně, pláště, táborové ohně a dlouhá cesta.

Cestování širým světem nemusí být jen plytká výplň mezi dobrodružstvími, naopak. Úvodní článek Pavla Veselského vám ukáže, že v historii bylo cestování plné nástrah, nebezpečenstev a že mohlo být dobrodružstvím samo o sobě. „Jarilův“ článek věnovaný horám se pak podrobněji věnuje krajině snad ze všech nejnebezpečnější (a tudíž velmi zajímavé pro hru). S tématem cesty souvisí i zakončení dvoudílné série o postavách v historických hrách, kde Petr Chval mimo jiné přibližuje svět vagabundů, tuláků a potulných živlů.

Jsme rádi, že v dnešním čísle se sešla i trojice tématicky „užších“, ale o to praktičtějších článků. Ve článku od Jána Rosy naleznete několik předpřipravených zápletek, „Jarilo“ se podrobněji rozepisuje nad životním stylem jednoho monstra, a „Hike“ nám představí, jak se svou družinou adaptovali jeden literární svět pro svou kampaň. Berte to prosím jako ukázku toho, jak snadné je přispět do Drakkaru. Přáli bychom si, aby se podobné „malé“ články – třeba i od vás či vaší družiny – staly pravidelnou součástí časopisu.

Na závěr ještě dvě technické novinky:

• Drakkar má nyní fanouškovskou stránku na Facebooku, kam budeme posílat veškeré novinky a zprávy o připravovaných či právě vycházejících číslech. Skupina je zatím mladá a skoro beze členů, takže spoléháme na vás: přijměte prosím naše pozvání. Máte-li nějaké kamarády, které by Drakkar mohl zajímat, budeme velmi rádi, když jim pošlete pozvánku.
• A za druhé, Drakkar letos na jaře tiše oslavil své třetí narozeniny. Spolu s ním oslavily třetí narozeniny i jeho webové stránky, a bylo to na nich vidět. Možná vás tedy potěší, když vám řekneme, že právě rozjíždíme stránky nové a šikovnější, které nám vydrží třeba další tři roky. Najdete je tradičně na adrese drakkar.rpgplanet.cz.

Přejeme vám příjemné čtení.

 Za přípravný tým Drakkaru,

Jiří „Markus“ Petrů

říká se, že dějiny se opakují v kruzích. Přestože nad obecnou pravdivostí tohoto tvrzení bychom mohli polemizovat dlouho, na herní scéně, zdá se, platí dvojnásob. Nemusíte ani sledovat anglofonní nakladatelství a jejich donekonečna se opakující reedice a adaptace RPG her ze zlaté éry (např. naposledy byla ohlášena třetí edice WFRP), dokonce i domácí hráči jakoby se vraceli ke svým kořenům. Zatímco ještě před rokem jsme mnozí upínali zrak za velkou louži a na domácí RPG jsme si ani nevzpomněli, dnes nestíháme přes záplavu domácích her registrovat nic jiného: Střepy snů Matouše Ježka se už půl roku utěšeně prodávají. Vzniklo nové nakladatelství Mytago, které tiskem vydá graficky úchvatné Příběhy Impéria. A v neposlední řadě Altar oficiálně oznámil vývoj Dračího doupěte 2. Kruh se uzavírá.

Podobnou obrodu prožívají i hráči na západě, jen s tím rozdílem, že ti se vracejí ke čtverečkovaným mapám, počítání oleje v lucerně a odhalování pastí v uzounkých chodbách. O této „old school renesanci“ psal Michal Sedlačko v minulém Drakkaru. Dnes vám přinášíme závěrečnou část jeho článku o prapůvodu RPG her.

Abychom ani my v Drakkaru nezůstali pozadu, rozhodli jsme se, že se rovněž vydáme ke kořenům – a to rovnou ke kořenům fantastiky. Vítáme vás tedy u šestnáctého čísla našeho webového časopisu, které nese podtitulek Mýty a legendy. Přišla nám od vás řada zajímavých článků, jež se ponořují do hlubin mytologie, aby vám přinesly cennou inspiraci a rady do hry. Za všechny si dovolím upozornit na článek Pavla Veselského, který se srdnatě pokusil vyextrahovat žánrová kritéria mýtických příběhů a podat je v čtivé formě.

Legendou je bezpochyby i stálice česko-slovenské scény, Dračí doupě. Věděli jste, že mu v příštím kalendářním roce bude už 20 let? Byla by ostuda zapomenout na hru, jíž vděčíme za to, že do našich končin přinesla hry na hrdiny. Oprášili jsme proto své příručky a napsali jsme pro vás recenzi, která se na tuto hru snaží podívat očima dnešního hráče.

Možná si při tom všem listování všimnete, že se nám v Drakkaru začínají ukotvovat některé stálé rubriky. K představování herních světů pro Dungeons and Dragons a sérii Zahrajte si s námi od Petra a Petry Kopáčových dnes přibyla i rubrika Čerstvě přečteno s Petrem Jonákem. Ta je zároveň i výzvou pro vás, čtenáře, kteří do ní můžete přispět svou vlastní minirecenzí.

Když už jsme u těch stálic, rozhodně nepřehlédněte přílohu tohoto čísla. Je jí „alefův“ překlad vypravěčské kapitoly ke hře Houses of the Blooded. Tu jsme z této – bezesporu nápadité – hry vypreparovali z toho důvodu, že obsahuje skvělé rady pro vypravěče, snadno přenositelné i do jiných systémů. Koneckonců její autor, John Wick, bývá často opěvován jako jeden z nejinspirativnějších designérů dneška. Oklikou jsme se tak — jako had Uroboros požírající vlastní ocas — opět vrátili k legendám. Vidíte?

Za celý tvůrčí tým Drakkaru vám přeji příjemné čtení.

Jiří „Markus“ Petrů