Článek je zatím k dispozici pouze v PDF vydání, na webové verzi pracujeme. Děkujeme za pochopení.

Kronika cechu trollobijců, Mrazen, 263. rok nového královského kalendáře.

Zapisující: ser Malom Umber, cechmistr

Věc: Nově přepsané a doplněné poznatky o trollech

Vzhledem k tomu, že žijí často samotářským životem, obývají opuštěné jeskyně, ve kterých si budují svá doupata. Jeskyni lze snadno na dálku rozeznat podle silného zápachu a také podle v okolí navršených balvanů či hromad kostí.

Sdružování do menších či větších skupinek většinou po čase skončí tím, že nejsilnější samec zabije ty ostatní, aby měl samice jen pro sebe.

Dorůstají obvykle výšky kolem tří metrů, mají tmavě zelenou, tvrdou kůži, která dobře odolá méně kvalitní oceli. Jejich postavy jsou vytáhlé, mají dlouhý, zašpičatělý nos, svalnaté paže, vystouplé břicho a silné nohy. Z velkých úst plných ostrých špičáků jim vychází odporný zápach, jenž dokáže přivést k mdlobám slabší povahy během okamžiku.

Troll je zlý, krutý a poměrně hloupý protivník. K boji nejčastěji používá své paže, případně pohozený kmen stromu či těžkou větev. Jeho největší nebezpečí spočívá ve schopnosti regenerace. Je‑li zraněn běžnou zbraní, rána se mu po chvíli zacelí. Pokud mu trollobijec odsekne končetinu, nesmí na ni zapomenout! Končetina se dokáže sama hýbat a může trollobijce napadnout či se dostat k tělu a přirůst zpět na své místo! Troll kromě jiného dokáže také vyzvracet obsah svého žaludku na protivníka. Trollí žaludeční šťávy jsou silně korozivní a mohou zle poleptat nejen zbroj či meč, ale i kůži zasaženého válečníka. To, co na trolly zaručeně platí, jest oheň. Plameny stravují trollí tělo velmi rychle a bolestivě. Doporučuje se nést s sebou několik pochodní, flakónků s ohnivou vodou, váčků s ďáblovým prachem či čepel očarovanou některou z ohnivých aur.

Pokud se vám podaří trolla porazit, je nezbytně nutné setnout mu hlavu a jeho tělo nechat strávit plameny.

V trollí sluji lze někdy nalézt předměty po předchozích obětech této bestie. Někteří jedinci však s nahromaděnými věcmi „obchodují“ s barbarskými či orčími kmeny. Výměnou za zbraně a zbroj dostávají zpravidla ulovenou zvěř či nepotřebné zajatce.

Trollové obývají zejména severní končiny, ale mnohokrát již byli spatřeni v mírném pásu a dokonce i na jihu, ve vyprahlých pouštních horách a hlubokých pralesích při pobřeží. Lze je často vidět v armádách orčích a gobliních kmenů, kde působí jako tažná síla válečných strojů, a také jsou formováni do úderných oddílů nebo jako vrhači kamenů, kmenů stromů či čehokoliv dostatečně velkého. Bojový potenciál trollů je však často kvůli jejich nízké inteligenci a strachu z ohně právem podceňován. Již nejeden gobliní výpad proti pohraniční pevnosti skončil dříve, než mohl pořádně začít právě kvůli dezorientovaným trollům zasaženým zápalnými šípy, jež zadupali své spolubojovníky do země a zmateně pobíhali po bojišti sem a tam.

Existují však i výjimky. Jednou za čas se objeví jedinec, vykazující znatelně vyšší inteligenci, než jeho primitivnější bratři. Takovýto troll je schopný se dorozumět kromě trollích skřeků i gobliní či obecnou řečí, v boji taktizuje a používá zbroj a zbraně. Je zaznamenáno několik případů, kdy se těmto trollům podařilo zorganizovat a řídit vlastní kmen, případně se stali veliteli oddílů orčích a gobliních armád. Nejznámějším je asi Ghor lidožrout, který velel celé armádě orků a trollů při nájezdech během Měsíčních válek. Tento i na trolla obrovský vojevůdce byl pověstný tím, že přímo v boji pojídal své protivníky (s oblibou slabším protivníkům zaživa vyrvával srdce). Nakonec byl zabit během bitvy o Rudý důl, a to členem našeho cechu – trpasličím trollobijcem Orim Kladivem.

V poslední době jsme se však také setkali s trollími žoldnéři. Tito zkušení válečníci se nechávají najímat hraničními knížaty do jejich služeb, neboť mají značné znalosti okrajových oblastí našeho království. Jedná se o poměrně závažný problém, neboť jejich loajalita je podmíněna pouze naditými měšci a náš cech nepochybuje o jejich proradnosti. Bohužel současné zákony nám brání vztáhnout na ně, jakožto knížaty placené vojáky, ruku.

Zelená kniha druidů Snového hvozdu, kapitola třetí, Ochránci matky Přírody.

Jest nad slunce zřejmé, že Ochránci matky, obecnou řečí zvaní trollové, jsou jedni z nejdůležitějších strážců celého přírodního bohatství. Tato tajemná stvoření, obývající hluboké hvozdy a vysoké hory, byla v dávných dobách stvořena matkou Přírodou, aby se stali jejími strážci.

Stvořeni za hluboké noci z kamene, na přímém slunečním světle mohou být v kámen opět přeměněni. Vzrůstem se liší jeden od druhého, jako se liší květina od květiny. Jsou malí, výškou připomínající lidské dítě, ale také vysocí jako ty nejvyšší ze stromů. Jejich kůže nabírá odstíny šedé a zelené. Jsou hubení, mohutní i zavalití. Všichni do jednoho mají ocas, jenž jim zůstává i po přeměně do lidské podoby, což je nutí nosit dobře kryjící oděv. Přeměnit se dokážou v krásnou pannu i starého seschlého poutníka. V lidské podobě mohou kráčeti pod sluncem, ač značně vyčerpáni.

Mají nesmírnou moc nad koloběhem přírody. Díky velkému souznění s Matkou svedou odvolat déšť či sucho, nebo naopak přivolat bouři a lijavec tak divoký, že řeky vystupují z koryt a hromy rozechvívají zem.

V lesích a horách schraňují léčivé prameny a posvátná místa zasvěcená jejich matce. Každého, kdo by chtěl narušit klid meditačních palouků či viklanů, vyženou pryč, ale všem dobrým bytostem, které chovají přírodu v úctě, rádi pomohou, pokud to je v jejich silách. Nejeden druid, chodec či bylinář se za trolly vydává pro radu a málokdy odchází nevyslyšen.

Přetěžko je pustit se do křížku s trollem a zvítězit. Lépe před méně přátelským jedincem vždy ustoupit, než riskovat střet. Síla přírody se v trollím těle i duši snoubí s odhodlaností věrného ochránce, který se nikdy nevzdá. Ten proklatec, jenž přesto trolla zabije, nebude mít již nikdy klidného spánku ni bdění. Příroda si vše pamatuje a její služebníci taktéž. Hrůza a šílenství, jež stihlo vrahy trollů, je nepopsatelné.

Trollové jsou smrtelní. Neumírají na sešlost věkem či nemoci, ale jejich těla jsou s přírodou natolik svázaná, že jakékoliv příkoří učiněné přírodě, se projeví i na trollovi. Vybitá zvěř či vypálený les tak mohou trollům velmi přitížit, oslabit je či dokonce zahubit. Naším poselstvím je proto přírodu taktéž chránit a těmto bytostem vytrvale pomáhat.

Každý, kdo se někdy ve svém životě ocitl v horách, jistě bude souhlasit s tím, že jde o místa s nezaměnitelnou atmosférou, která velmi podněcují lidskou fantasii. V minulosti se tradovalo, že laviny mají na svědomí zlí obři, žijící vysoko v horách, strážící prastaré poklady či vzácné rostliny. Hory odjakživa „sloužily“ jako přirozené hranice mezi mocenskými útvary, předělová pásma oddělující civilizované kraje od divokých pustin či nepřátelsky naladěných „sousedů“.

Každý DM, který někdy tvořil vlastní svět či alespoň jeho část, jistě na mapu nějaké to menší pohoří přikreslil. Aby také ne. Vždyť hory jsou tak vděčným místem pro spoustu zápletek, které hráčům poskytnou nespočet krásných dobrodružství. V následujících odstavcích vás čeká výčet různých možností, kterak hory a jejich obyvatele využít ve svých hrách. Cílem tohoto článku je tedy inspirovat všechny dějmistry, kteří se právě s tvorbou horské oblasti potýkají, či ji mají v úmyslu někdy do své kampaně zařadit.

Hory jako hranice

V úvodu již bylo řečeno, že hory mají velký význam coby přirozená ochrana před nepřátelskými útoky. Když bude chtít armáda přejít hory, bude pro to muset použít některý z průsmyků. Toho si jsou obránci vědomi, a proto na beztak náročné cestě (pro příklad si vezměme slavnou Hanibalovu pouť přes Pyreneje k Apeninskému poloostrovu) mohou chystat léčky v podobě rychlých akcí typu „udeř a uteč“, budovat umělé závaly či strhávat kamenné, případně sněhové laviny na procházející vojsko. V průsmycích se budují strážní pevnosti, velmi obtížně přístupné, schopné odolat i dlouhodobému obléhání, působit útočníkům či procházející armádě nepříjemné ztráty a varovat s předstihem spřátelené jednotky v podhůří. Postupující armáda se však nemusí setkat pouze s nepřátelskými vojáky. Hory jsou také obývány řadou bytostí, které si pečlivě střeží svá teritoria a dokážou odpočívající vojáky nemile překvapit.

Družina může být součástí postupujícího vojska, které je v noci napadeno, a postavy hráčů se v nastalém zmatku oddělí od masakrovaných hlavních sil. Jsou sami v neznámém prostředí, musejí se zorientovat, vyhýbat se nepřátelským oddílům a divokým obyvatelům hor a rozhodnout se, co dál. Zkusit najít přeživší spojence? Vrátit se zpět, či se pokusit najít cestu z hor na nepřátelské území?

Postavy mohou být pověřeny úkolem proniknout náhodou objeveným tunelem do nepřátelské pevnosti, pozabíjet hlídky a zajmout jejího velitele, aby umožnili průchod vojska. Na straně obránců mohou naopak pořádat útoky na postupujícího nepřítele nebo se pokoušet vyprovokovat či přemluvit starého a silného zlobra, aby napadl tábořící oddíl vojáků a usnadnil jim tak práci.

Hory a horníci

Kromě svého strategického významu v podobě přírodní ochrany před útoky z cizích území jsou pohoří často bohatými nalezišti nerostů. V horách se může těžit kámen, drahé kovy, diamanty či různé magické krystaly, zalesněné hřebeny slouží jako vítaný zdroj dřeva. Horníci či dřevorubci se mohou potýkat s trolly, divokými skřetími kmeny či tlupami lapků a zbojníků. Družina může být najata šlechticem, kterému dané území patří, aby tuto nepříjemnou situaci vyřešila. Může se stát, že během svého pátrání po útočnících objeví nějaké posvátné místo, které dané bytosti chrání před objevením, nebo že na první pohled běžný důl na těžbu stříbra je ve skutečnosti tajně budovaným tunelem a má sloužit k náhlému výpadu proti malému mírumilovnému knížectví na opačné straně hor.

Horníci mohli během těžebních prací objevit dosud neznámé jeskyní komplexy či prostory, prastaré chrámy dávno zaniklé civilizace či neznámé zlo, jež bylo probuzeno ze svého staletého spánku. Hrdinové mohou být požádáni trpaslíky, aby je zbavili neznámého nebezpečí, jež obchází jejich tunely a postupně likviduje obyvatelstvo trpasličího města, může jít také o nanejvýš riskantní výpravu, jejímž cílem bude uzavření staré magické brány do hlubin chaosu či přinesení ostatků dávného trpasličího vládce.

Cestu do hor nemusíte nutně podmiňovat pomocí nebohým trpaslíkům či horníkům, sami dobrodruzi mohou být horským masivem lákáni k jeho prozkoumání. Ať už proto, že jedna z postav vyrůstala v jedné z horských osad, kterou možná právě teď plundruje banda orků, nebo kvůli touze družiny najít prastarou kapli zasvěcenou bájnému válečníkovi, jež byl údajně přijat mezi bohy. V horách také mohou růst různé vzácné byliny, jejichž květy mají magickou moc pouze tehdy, jsou-li utrženy o půlnoci za svitu luny. Opuštěné chrámy či kláštery osídlené posluhovači temného kultu či zdivočelými bandami nájezdníků jsou také vděčným tématem. Může však jít o prostou nutnost horský hřeben překonat, neb okolo to trvá moc dlouho a dávno zapomenutá podzemní cesta je pro postavy stále příliš velkou výzvou. Z obyčejného přechodu se tak může vyklubat menší vedlejší dobrodružství, které hru příjemně osvěží.

Obyvatelé hor

Při tvorbě obyvatel hor je nutné uvědomit si několik zásadních faktů – nadmořskou výšku, četnost fauny a flóry, celkové klima a vzdálenost od civilizace. Proto, aby mohl skřetí kmen v horách spokojeně fungovat, potřebuje místo, kde bude sídlit (nějakou náhorní plošinu, jeskyni, údolí či starou pevnost v průsmyku), zdroj vody v přijatelné blízkosti (jezero či potok), a pokud se po horských úbočích neprohánějí kamzíci či jiná zvěř, tak úrodné nížiny v podhůří. To je často spjaté i se zápletkou a dalšími charakteristikami nejbližších oblastí – hornické vesničky na úpatí hor sužované útoky skřetů jsou klasickým receptem, jak vytvořit snadno a rychle dobrodružství, které se může protáhnout i na několik sezení, a z původně lokální záležitosti může vzniknout heroické zabránění mohutné invazi orčích a skřetích kmenů zpoza hor. Skřetí či orčí tlupy lze pochopitelně velmi snadno fluffově přebarvit na lidské kmeny horalů či barbarské nájezdníky.

V horách mohou mít svá doupata i velká monstra, jako například draci, kteří si mohou najít bezpečné útočiště v nepřístupných místech, odkud pravidelně vyrážejí plundrovat podhůří. Chytrý drak se usídlí tak, že jeho doupě je pěší chůzí prakticky nepřístupné, odvážný drakobijec bude muset překonávat nebezpečné skalní stěny a převisy, o trollím doupěti, kolem kterého vede čirou náhodou jediná možná cesta, ani nemluvě.

Obři jsou také častými obyvateli hor, ačkoliv za potravou musejí zpravidla sestupovat do nížin, neb stáda horských koz jejich apetit pravděpodobně dlouhodobě neuspokojí.

Souboje v horách mohou být velmi pestré a zajímavé. Vezměme si například situaci, kdy padne hustá mlha, a družinu konfrontují nepřátelé. Náročný terén, ze dvou stran ohraničený strmým srázem, a nízká viditelnost zasejí mezi hráče dostatek napětí a adrenalinu. Pokusy zjistit své pozice voláním na sebe (a zároveň šance, jak se prozradit nepříteli), nutnost dávat si pozor, kam člověk šlape, nemožnost uběhnout či skočit velkou vzdálenost bez rizika, že se postava zřítí ze srázu, to vše jsou ideální ingredience na ten správný bojový koktejl.

Napínavý jistě bude i boj o provazový most nad hlubokou strží, ve které mocně hučí dravý proud horské řeky. Postavy se v tomto případě velmi špatně slyší a z původního záměru přes most přejít se může stát zoufalý pokus o jeho udržení zakončený úprkem a snahou most zničit, než po něm stihnou pronásledovatelé přejít.

Souboje však mohou mít vícero podob – dramatická honička mezi skalními věžemi na hřbetu gryfa či nečekané přepadení karavany vrrčími jezdci se hráčům jistě vryjí do paměti.

Zatím jsme si uváděli příklady notoricky známých fantasy bytostí a monster. Ale co takový „obyčejný“ medvěd? Setkání s rozmrzelým chlupáčem, právě probuzeným ze zimního spánku, si družina jistě nezařadí mezi nejveselejší zážitky putování.

Přírodní nástrahy

A je nasnadě, že celý průchod horami může dramatickým učinit i mnoho jiných skutečností než jen nepřátelsky naladěné bytosti. Závaly, stržené kamenné mosty, ledovce, divoké horské řeky či strmé skalní stěny mohou být výzvou pro jakoukoliv skupinku dobrodruhů. Stejně tak situace, kdy se družina po úmorném výstupu dostane na hřeben, aby se do ní takřka okamžitě opřel vichr (ať už přirozeného či magického původu), jež s nimi bude v mohutných poryvech lomcovat jako s hadrovými panenkami, vnáší do hry dramatický náboj. Svou roli může sehrát i nadmořská výška, neboť při souboji ve vyšších polohách se můžete velmi snadno zadýchat, a tak realističtěji smýšlející hráči určitě nemůžou překousnout představu, kterak jejich rekové odění ve zbroji s obouručními meči ladně tančí kolem trolla v zasněženém průsmyku pět kilometrů vysoko.

Na hory je zkrátka nutné být připraven, a proto by družina měla mít nezbytné vybavení (lano, skoby, malé krumpáče jako cepíny, teplé oblečení, dostatek jídla…), stejně jako dovednosti. Vše se samozřejmě odvíjí od systému a celkového pojetí hry, některé družiny budou překonání strže či skalní stěny řešit pomocí lan a skob, jiné zase epicky přeskáčou z jedné skalní věže na druhou bez mrknutí oka.

Z výše uvedeného výčtu je jistě patrné, že hory lze napěchovat velkým množstvím nápadů a učinit z nich atraktivní prostředí pro nejedno dobrodružství. Článek zcela určitě nevyčerpal všechny možnosti a nápady, ale doufám, že zejména začínajícím vypravěčům bude při jejich přípravě inspirací.