Harry se obhajuje, že použil kouzlo v ohrožení života, které vzniklo na základě návratu Vy-víte-koho. Nic ale není tak snadné – ministr kouzel Kornélius Popletal návrat Lorda Voldemorta popírá. Brumbál nám ale našeho brýlatého chlapce z bryndy opět vytáhne.

A tak začíná Harryho normální školní rok, při kterém se potýká s nedůvěrou ze strany studentů a zlem ze strany profesorky Obrany proti černé magii, Dolores Umbridgové, která se postupně dostane až na post ředitele a tyranizuje celou školu. Vedle příprav na zkoušky Náležité Kouzelnické Úrovně (v angličtině zkratka „OWL“) stíhá Harry soukromě vyučovat skupinku studentů „náležité kouzelnické obraně“, kterou nazývá „Brumbálova armáda“.

A jako každý rok, vše vyvrcholí soubojem s lordem Voldemortem, ve kterém se s ním tentokrát utká Brumbál sám, neboť pro Harryho by to asi již bylo příliš velké sousto.

Konec není zrovna happy-end – Harrymu zemřela milovaná osoba, černokněžník je finálně a jasně zpátky a připravuje se zaútočit. Přesto ale film končí s úsměvy na tvářích mladých čarodějů a čarodějek.

Ano, filmová série podle stejnojmenných knih proslulé autorky J.K. Rowlingové se dočkala svého pátého dílu. Pod taktovku ji dostal David Yates, aby předvedl, co umí.

A musím říci – umí. Scény v jeho držení jsou emocionální a atmosférické, vše navíc doplňuje výborná hudba z kouzelnické hůlky Nicholase Hoopera.

Tak, jak nastolil již Ohnivý Pohár, je Fénixův Řád temný a nemá již skoro nic společného s naivními prvními díly. Dalo by se říci, že se nám pohádka mění ve fantasy.

Příběh je dynamicky vyprávěný a některé scény jsou oproti knize poupraveny tak, aby filmu lépe vyhovovaly. Ovšem nic, co by mělo fanoušky knih pobuřovat – alespoň ty méně fanatické.

Davidu Yatesovi bych vytkl snad jedinou věc – ona dynamičnost příběhu někdy přechází pomalu až v hektičnost, díky níž v divákovi nezůstane pevnější otisk. Kdybych ale chtěl vytýkat více, musel bych vytýkat autorce samotné.

I v tomto filmu můžeme sledovat určité aspekty, které nám dokreslují charaktery i životy postav. Na Harryho Pottera začíná silně působit Voldemortova zlovůle, zjišťuje, že jeho otec vůbec nebyl takový svatoušek, jak doufal, k tomu všemu se dále rozvíjí jeho láska ke slečně asijského původu.

Co se ostatních postav týče, ty samozřejmě nedostaly tolik prostoru jako Harry, přesto si u nich můžete všimnout některých zajímavých detailů. Musím říci, že jednu scénu jsem si kvůli takovému detailu raději pouštěl třikrát, abych se ujistil, že vidím to, co vidím, protože jsem byl vskutku (příjemně) překvapený – když se parta čarodějů spolu s Harrym vydává z Příčné ulice na ministerstvo, všichni letí na košťatech předpisově předkloněni. Jediný profesor Moody však sedí, jakoby pod sebou neměl koště, ale mocný chopper.

* * *

Herecké výkony nejsou špatné, obzvlášť na Danielu Radcliffovi je znát, že se vypracovává – Harryho zvládá poměrně dobře a stává se prakticky tahounem celé své „partičky“. Stejně tak se nedá nic vytknout „méně hlavním“ rolím, které jsou zvládnuté také velmi dobře (I když, Alan Rickman je sice opravdu dobrý Snape, ovšem teprve s hlasem pana Procházky se jedná o skutečné blaho.).

Co je však hrozné, jsou Ron a Hermiona. Emma Watson skutečně neumí hrát – a dovolím si říci, že hraje tak mizerně, že vedle ní Rupert Grint vypadá, jakože se svou rolí vypořádává poměrně dobře.

Na druhou stranu, s tím, že se Emmě a Rupertovi nedá Hermiona a Ron věřit, jsem se smířil. Rozhodně si tedy nemyslete, že bych si přál, aby Watsonová skončila, jak ona sama hrozí.

Pomalu ztemňující se fantasy s pěknými scénami, výtečnou hudbou a v průměru dobrými herci doplňují velice dobře zvládnuté efekty. Když se nad tím zamyslím, z kina jsem odcházel spokojený – dostal jsem přesně to, co jsem očekával, plus možnost kochat se krásnými efekty, kterými mám nyní na mysli hlavně pronásledování mladých čarodějů Smrtijedy na oddělení záhad, při kterém popadají regály s křišťálovými koulemi, střet Smrtijedů a členů Fénixova Řádu a nakonec působivý souboj Brumbála s Lordem Voldemortem.

* * *

Kdybych měl hodnotit procentuelně, nemá u mě film daleko k osmdesátce. Přidáme-li případné fanouškovské nadšení, rozhodně si nenechte další kapitolu příběhu brýlatého čaroděje s jizvou na čele ujít!

V prvním čísle dvouměsíčníku Drakkar vyšel článek „Stolní RPG online“ – ano, tento článek, který právě čtete, je jeho pokračováním.

Než se však vrhneme na článek samotný, dovolím si vysvětlit, proč vlastně pokračování vzniklo.

V minulém článku byli čtenáři seznámeni s tím, co je to vlastně „Stolní RPG online“, jak se přes internet hraje, jaké jsou rozdíly mezi hraním po chatu a na diskusním fóru, jaká je historie hraní stolních RPG po internetu a na konec byl uveden výčet několika heren s komentářem a plusy i mínusy.

Článek však zvedl velikou vlnu nespokojenosti. Každý – a ještě jednou opakuji, že každý – server se cítil ublíženě. Několik webmasterů psalo do naší redakce své stížnosti na poškozování dobrého jména jejich herny – zdálo se jim, že oproti ostatním hernám nebyly ty jejich dostatečně vyzdviženy.

Jako hlavní argument uváděli, že „autor článku je přece administrátor serveru Aragorn.cz“.

Ano, to je skutečně pravda. Jistě i běžní čtenáři si všimli, že herna Aragorn.cz přeci jen vyšla z článku o kousíček lépe, než ostatní – ono se však není čemu divit.

Není tomu však proto, že bych byl administrátorem Aragorn.cz. Naopak – administrátorem jsem právě proto. Vždyť se nad tím zamyslete – věnovali byste nějakému serveru léta svého úsilí s vědomím, že se můžete podílet na vývoji serveru, který vám vyhovuje mnohem víc? Nevím jak vy, ale v takovém případě bych se přesunul na onen „dle mého názoru lepší“ server.

Takto jsem skončil na Aragornu. Proto bylo konečné hodnocení o něco lepší ve prospěch Aragorn.cz, ačkoliv ne o moc, protože jsem se skutečně snažil soudit objektivně a na každém serveru jsem hledal klady i zápory.

Další spornou otázkou byla historie RPG online scény. Neexistují žádné absolutně nestranné historické záznamy, ze kterých by se dalo čerpat – existují jen lidé z různých serverů, kteří mají svou pravdu.

Já jsem se pokusil promluvit s co největším počtem různých lidí a udělat si z jejich výpovědí vlastní obrázek. Mluvil jsem dokonce i s webmastery, kteří tvrdí, že jsem s nimi nemluvil – potkal jsem je totiž například na různých akcích a slyšel je hovořit, aniž bych se jim představil, popř. jim moje přezdívka v té době nebyla natolik povědomá, aby si ji zapamatovali.

Obrázek, který jsem vytvořil, jsem vám pak přednesl v onom článku. Aby ale někteří nevrčeli, dodávám – nejedná se o absolutní pravdu.

Dalším problémem – a tentokrát uznávám, že chyba je na mé straně – je skutečnost, že u některých serverů nebyl komentář úplně korektní v tom smyslu, že ne všechno v něm byla pravda. Článek byl totiž psán skutečně dlouho – nasbírat dostatečný počet informací zabralo dost času (a ne všechny informace jsem použil, radši). A tak se některé věci stačily změnit během doby, než byl článek vydán. Proto všichni webmasteři dostali do tohoto článku možnost napsat krátký text o svém serveru, kde se mohou představit, vyvrátit nepravdy apod.

Texty, které majitelé heren zaslali, jsou neopravené, necenzurované, zkrátka si je můžete přečíst tak, jak je odeslali.

A poslední důvod pro napsání tohoto pokračování je ten, že kromě šestice serverů, které jsem představil již minule, vás seznámím s dvěma novými, popř. s méně známými servery.

Nyní tedy, po tomto vyčerpávajícím úvodu, se tedy podívejme na jednotlivé herní servery, které jsem – aby se nikdo nehádal – seřadil abecedně.

Abarin.cz

O tomto serveru jsme si řekli již minule. Nyní si tedy můžete přečíst text, který nám zaslal tým serveru Abarin:

„Na Abarinu máte příležitost si splnit své sny a představy. Velké množství jeskyní z rozmanitých prostředí vám určitě umožní najít právě to, co hledáte. Najdete zde klasické jeskyně, propracované fantasy, sci-fi, mangu, western i současnost. Nehraje se pouze Dračí doupě, ale například Shadowrun, ADaD či čistý roleplaying. Hra formou diskusních příspěvků je ideální k tomu, abyste si mohli užít propracovanost charakteru své postavy bez nutnosti sladit svůj čas s ostatními hráči, ke hře není nezbytné, aby byli přítomni současně všichni účastníci dobrodružství.

Nápověda a přehledné menu vám usnadní první krůčky na Abarinu a systém hvězdiček umožní vyhledat zkušené Pány jeskyně, do jejichž rukou se mohou nováčci bez obav svěřit a obracet se na ně – stejně jako na adminy serveru či jiné zkušenější hráče – se svými dotazy či případnými nejasnostmi.

Abarin je otevřený pro všechny, jimž tento způsob zábavy něco říká. Najdete tu přátelskou a vstřícnou atmosféru, otevřenou komunitu a především zábavu. Samozřejmostí je slušnost v jednání s ostatními hráči a na fórech – postavy v dobrodružstvích nechť jednají dle svého nejlepšího vědomí a svědomí (pokud je mají). Většina PJjů vyžaduje určitou kvalitu hráčských příspěvků a pravidelnou účast dle avizovaného tempa jeskyně. To je u každé jeskyně jiné, od každodenního přispívání po jeden příspěvek měsíčně. V rámci odvíjení se příběhu je občas nutná vzájemná spolupráce hráčů i PJje, jehož slovo obvykle znamená zákon a je dobrým zvykem je respektovat…

Ve vývoji je druhá verze, ve které se připravuje několik revolučních změn – nechte se překvapit.

Proč právě Abarin? Zkuste ho a přesvědčte se sami!“

Samozřejmě, ačkoliv se na Abarinu hrají i jiné hry než DrD, počítejte s tím, že systémy jsou nastaveny především na DrD. Protože však nikdo nikoho nenutí využívat všech systémů, je možné hrát i hry jiné.

Andor.cz

Belgarion_Kolder ze serveru Andor.cz nám zaslal tento text:

„Nechat se unášet ústně podaným dobrodružstvím má své nepopiratelné kouzlo, které k hrám na hrdiny táhne stále nové generace hráčů. Jenže ne všichni mají možnost si zahrát „naživo“ dle svých představ, a tak se už roky uchylují na internet. Často hnízdí na fórech, chatech, nebo rovnou stránkách s požadovanou tématikou, které jsou jim opěrnými body, neboť na nich mohou kromě hraní vyměňovat své zkušenosti a postřehy s ostatními hráči.

Jednou z takových základen, často vznešeně nazývaných „herní portály , je i Andor. Díky toleranci administrátorů a hráčů je zde místo pro jakýkoliv žánr, který vám přijde na mysl a i pro spoustu dalších, které zaskočí i dlouholeté uživatele. Stejná benevolence jako ve věci témat panuje i ohledně pravidel, s jakými se bude (nebo nebude) hrát. Je už jen otázkou umu tvůrce dobrodružství, zda a jaké přiláká hráče.

Pro nováčky máme na Andoru kromě nápovědy i spoustu poradců, rejpalů a dalších ochotných existencí. Někteří z nich s oblibou zakládají dobrodružství určená přímo pro nováčky, kde se tito seznamují se základy hraní na Andoru.

Nevedeme zde žádný systém hodností a díky absenci gild odpadá soupeřivá nevraživost. Vše je tedy o osobním přístupu hráče k dalším hráčům, přičemž platí, že největší úspěch mají zdravě sebevědomí, slušní a vstřícní jedinci.

Andor je v první řadě „herním portálem“, jeho návštěvníci se však setkávají i na fórech, přispívají různými články a scházejí se na více či méně oficiálních srazech, o kterých se vypráví, že tam jsou stoly praskající pod tíhou pokrmů, poháry přetékající pěnivou limonádou, obratní artisté, úchvatní žongléři a slovutní bardi.“

Anor-drd.sk

Anor je nejnovější herní server (ačkoliv webmaster hovoří o velkém stáří stránky – to je však způsobeno tím, že tým je jednočlenný, o což delší je pak vývoj) – a navíc je to první slovenský server pro hraní RPG online! Zatím je ve vývoji, ale již nyní se na něm dá hrát. Přehlednost diskusí nijak nezaostává za ostatními servery, ačkoliv propracovanost některých prvků poněkud pokulhává.

Jak jsem však hovořil s velmi ochotným webmasterem Firgasem, který mi i dovolil nahlédnout do věcí, které jsou zatím běžným uživatelům nepřístupné, má Anor dostatečný potenciál na to, aby předčil všechny konkurenční servery – jen je pro to potřeba ještě hodně práce.

A nebojte se – ačkoliv má v adrese onu pověstnou zkratku „DrD“, jeho systémy jsou uzpůsobeny pro hraní více her, údajně včetně Dračího Doupět Plus či Hrdinů Fantasy.

Tento text nám Firgas napsal jako odpověď na naši nabídku:

„Tento server je najmä pre hráčov Dračího Doupěte avšak hrať tu môžu všetci, ktorí sa radi oddávajú fantázii. Keďže sa Anor iba rozbieha, všetky možnosti sú zatiaľ volne dostupné a môže ich využívať každý, kto sa zaregistruje.

V budúcnosti, okrem dohnania konkurencie plánujeme vytvoriť extra herňu zameranú len na DrD+. Podporte preto svojou návštevou prvú slovenskú online DrD herňu.“

Aragorn.cz

S touto RPG online hernou jste byli seznámeni již minule. Kromě textu, který nám zaslal jeden z členů AraTýmu – hater –, si můžete také přečíst článek o Historii Aragorna, napsaný samotným „tvůrcem myšlenky“ – jilmem. Tento článek se sice týká převážně Aragornu, dotýká se však i jiných heren.

Článek můžete nalézt zde: http://www.ara­gorn.cz/…ie-aragorna/

A nyní již haterův text:

„Portal je urcen pro hrace DrD a jinych her na hrdiny, vyzaduje registraci, nabizi moznost sejit se (virtualne) s jinymi hraci a najit si mezi nimi spriznene duse. Krome hrani (formou fora i chatu) a seznamovani nabizi moznost diskuzi s ostatnimi a moznost sdilet s nimi sva literarni ci graficka dila. Dominantou aragornu je variabilita a volnost.“

DarkAge.cz

I o této herně jsme si řekli již minule. Zde je text, který jsem od týmu Dark Age obdrželi:

„Herní server DarkAge je určen zejména mladým lidem se zájmem o RPG, fatasy a literaturu. Za svou dvouletou existenci se na něm dokázala vytvořit skvělá komunita hráčů a kamarádů, kteří se často scházejí i osobně, pořádají různé srazy atp. I přes neustále narůstající počet uživatelů se snažíme zachovat atmosféru „rodinného webu“. Server nabízí nejen prostředky pro vlastní hru, ale také rozsáhlou galerii a knihovnu, do které pravidelně přispívají sami uživatelé. Stěžejním herním modelem je DrD a k dispozici jsou jak oficiální příběhy, které vedou zkušení a ověření PJ, tak i příběhy neoficiální, které si může založit každý. Počet herních postav není omezen a jejich podoba a vlastnosti jsou plně v hráčově režii.

Mezi naše ambice nepatří násobit počet uživatelů ani vytvářet zisk, a proto jsou a vždy budou všechny naše služby zcela zdarma a bez reklam. Ostatním podobně zaměřeným webům fandíme, často je hráčům doporučujeme a mnohdy se osobně známe i s tamějšími adminy. DA si zvolte, pokud nehledáte „boostování“ postavy a hromadění itemů, ale spíše zajímavý role-playing a nové kamarády se stejnými zájmy.“

Immortalfighter­s.net

O serveru Immortal Fighters již pár věcí zminula víte.

„Server www.immortalfig­hters.net (dále jen IF) je herní server, který umožňuje hrát hru Dračí doupě (dále jen DrD) online.

Server je určen pro všechny, které baví Dračí doupě a kteří se chtějí tuto hru zahrát také přes internet. IF nabízí možnost hrát DrD formou příspěvkových fór, kde se odehrává dobrodružství. To je vždy vedeno zkušeným a školeným PJ, což zaručuje vysokou kvalitu hry.

Kromě samotné hry nabízí také několik vedlejších modulů (obchody, cechy atd.). Každý hráč má svůj osobní deník, který neustále udržuje přehled o postavě, jejím vybavení, historii, zkušenostech i vlastnostech.

Server má k dispozici kvalitní programátory, a proto se neustále vyvíjí. Reagujeme na příspěvky a nápady registrovaných uživatelů, abychom server po herní i uživatelské stránce co nejvíce vylepšili. Na nedávném sraze vedení jsme se dohodli na mnoha vylepšeních, která chceme v brzké době implementovat.“

RPGportal.cz

RPG portál je server, který není v prvé řadě serverem herním. Obsahuje hlavně všemožné doplňky a texty o RPG – protože se však na něm určitá herna nachází, rozhodl jsem se jej do tohoto článku zařadit také.

Herna je jednoduchá, obyčejná – jedná se o vyhrazená diskusní fóra pro hraní. Kromě absence některých „vychytávek“ se hra zde neliší od hraní na kterémkoliv jiném serveru. Není však zdaleka tolik podporována, a pokud jsem fungování tam pochopil správně, existuje jen několik málo dobrodružství, kde je možné hrát.

Osobně si myslím, že tento server se skutečně za hernu označit nedá, protože v hraní za ostatními servery silně zaostává. Můžete však na něm pro změnu najít mnoho zajímavých materiálů, které vám v hraní ať už na jiném serveru či v reálu jistě pomohou.

Bohužel, ačkoliv jsem kontaktoval dva členy týmu RPG portálu a vím s jistotou, že oba nabídku četli, nedostal jsem žádnou odpověď. Původní termín byl 30. července, protože tento článek měl vyjít původně ve 3. čísle Drakkaru, ale právě proto, že někteří nestíhali, byl odložen až do tohoto čísla.

Každopádně, zdá se, že Tým RPG portálu ani neměl zájem o to stíhat.

Torch.cz

Nevím, zda je to tím, že je server placený, ale člověk, kterého jsem z Týmu serveru Torch kontaktoval, odpověděl prakticky ze všech nejrychleji a zároveň nejprofesionálněji. Ze žádosti vzal vzorové otázky a všechny je zodpověděl, takže než abych vás zdržoval zbytečnými řečmi, můžete si přečíst, co o svém serveru napsal on sám:

Co je to TORCH ?

„TORCH je fantasy RPG hra. Hráč putuje po mapě, plní úkoly, vstupuje do tajných spolků, vyvíjí se a žije ve světě Domoviny. Liší se od ostatních portálů online interakcí a reálnou mapou.“

Pro koho TORCH je ?

„Pro všechny, kteří tráví čas u Internetu, mají rádi fantasy a chtějí se bavit. Lidi zde mají šanci objevit další podobné závisláky a třeba tak časem zaměnit net za realitu.“

Co nabízí ?

„Jak již bylo řečeno, je to obrovský svět, stovky spoluhráčů, velké množství modulů, díky kterým se může hráč zlepšovat a každodenní novinky, které zajišťuje team aktivních adminů“

Co TORCH vyžaduje?

„Je to především minimálně několik minut času co druhý den, aby se odehrály denní body. Pro ty, kterým se zde líbí, je tu certifikace přes SMS, která spouští přístup ke všem možnostem hry“

Jaká je vize do budoucna?

„Pracujeme na dalším rozšíření mapy, mohutné změně herní ekonomiky, nových povoláních, novém bojovém systému. Je toho hodně. Navíc tvoříme další, s TORCHem propojené portály.“

Proč hrát na TORCHi?

„Protože je to jeden z nejstarších a nejtradičnějších fantasy webů. Je spojen s DarkWood projektem, který naváže na TORCH tradici klasického DrD, je tu hodně soutěží, zábavy a fajn lidí.“

Nějaký vzkaz pro čtenáře?

„Snad jen ten, že zkusit se má všechno a taky ten, že pokud má někdo vizi a sen, má šanci ho prosadit. TORCH je hodně otevřený a mění se. Mění ho hráči. Je to šance pro ty, kteří se nebojí.“

Dovolím si dodat, že část o možnosti SMS certifikace již není aktuální, alespoň podle toho, co jsem četl. Dalšími možnostmi certifikace je klasická složenka či odeslání peněz na určitý účet.

Závěrem

Pokud jste pozorně četli minulý i tento článek, již máte velmi slušnou představu o RPG online scéně a můžete se pokoušet oponovat i těm, kteří již na nějakém serveru hrají. Samozřejmě, vlastní zkušenosti jsou nejlepší – nyní ale aspoň víte, co máte od každého serveru očekávat, a kde tedy své začátky v RPG online postavit.

A protože jsme vyčerpali vše, co mělo být obsahem těchto článků, již by žádný Stolní RPG online III vyjít neměl. Pokud by však přesto došlo k nějakým zajímavým novinkám, můžete si o nich přečíst na webu Drakkaru, který by se měl také začít plnit články, které se nevejdou do hlavních čísel.

Nyní vám již tedy jen popřeji: Příjemné hraní, ať hrajete kde hrajete!

O filmu 300 jsem až do poslední chvíle nevěděl. Někdo mi přes internet poslal trailer, ale já neměl čas ho shlédnout a nakonec jsem se k němu dostal až po samotném filmu. Stejně tak na film samotný jsem původně neplánoval jít. Bylo chladné nedělní dopoledne a můj bratr mi zaparkoval před domem a oznámil, že vyrážíme na Bitvu u Thermopyl. Očividně se těšil a já ho nedokázal odmítnout. Do sálu jsem vstupoval poněkud laxně, stejně tak s mírným nezájmem jsem se posadil do křesla. Unaveně jsem sledoval děj před sebou, dokud mě neprobudilo zařvání Gerarda Butlera, coby skvěle a uvěřitelně ztvárněného krále Leonidase, „This is SPARTA!“. Od té chvíle jsem pečlivě sledoval, co se přede mnou děje, a když přišlo na první boj a zanotovala skvělá muzika z pera Tylera Batese, přejel mi mráz po zádech, naskočila husí kůže, naběhl adrenalin a já jen hltal neuvěřitelnou působnost ohromujícího koncertu kopí, štítů a mečů, který se přede mnou odehrával. Oněch 117 minut díky tomu hravě zmizelo a já měl při odchodu z kina pocit, že jsem v něm byl sotva půl hodiny – to je dle mého odhadu čas, který byl ve filmu věnován nebojovým scénám.

Kromě hlavní „akční linie“ můžeme sledovat i linii královny Gorgo v podání Leny Headyové, která se pokouší přesvědčit Spartu, aby vyrazila s armádou na pomoc králi Leonidasovi. Znalci komixu – a já mezi ně, přiznám se, nepatřím – vědí, že tato linie není v předloze ztvárněna. Díky tomu asi nejvíce připomíná běžné „starověké“ filmy, jaké vídáme na televizních a jiných obrazovkách, jen v pěkně malovaných kulisách. Co se však týče scén v dějové linii krále Leonidase a jeho 300 bojovníků, sám Zack Snyder se přiznal, že měl prakticky celou dobu během natáčení komix v ruce a projížděl okénko po okénku.

Ještě se vrátím k onomu koncertu šavlí, tedy hlavní náplni filmu. Hned v prvních scénách si musí divák uvědomit, že skutečně nekouká na dokumentární film. Vše je ztvárněno velmi heroicky, což ovšem přispívá celkovému dojmu z filmu. Divák tak skutečně odchází z kina s pocitem „Sparta je drsná.“, „Sparta je hustá.“ a dalšími „hláškami teenagerů“, na které je – dle většiny kritiků – tento film pravděpodobně směřován. Nenabízí totiž nějaké větší emocionální spojení s jednotlivými postavami, nemá žádný záludný příběh. Myslím si však, že citový zážitek z rychlosti, velkoleposti a množství akce na plátně určitě ohromí i starší diváky, než jen studenty základních a středních škol.

Nakonec si tedy dovolím říci, že film 300 – Bitva u Thermopyl je úžasnou a velkolepou podívanou, která vás vtáhne do starověké řežby a vyplivne vás s neuvěřitelnou novou zkušeností, neboť tolik boje jsme na plátně snad ještě neviděli. A navíc tak výtečně zpracovaného. Tento film určitě potěší všechny, kteří se zajímají o fantasy, o mýty a mají rádi akci, na druhou stranu by na něj neměli chodit lidé, kteří si v akci příliš nelibují a mají raději romantické a podobně emocionálně naladěné filmy. Jedinou emocí, kterou totiž 300 nabízí, je ohromení. A pak ty, které v našich žilách vyvolává adrenalin. Film je tedy nejen mnou hodnocen velmi pozitivně a shodnu se s jinými kritiky v tom, že by někdy neškodilo linii královny vymazat a nechat čistou řežbu. Možná se však tvůrci báli, že by to ne každý divák snesl.

Sám za sebe tedy tento film vřele doporučuji, ovšem musím vás upozornit, že nejlepší zážitek z něj budete mít jen na obrovském plátně v kvalitně ozvučeném kinosále – doma jsem si film sice ještě nepouštěl, ale každému je určitě hned jasné, že doma nebude ke křeslu přikován tak, jakoby byl v kině. A že já – s pusou a očima otevřenýma dokořán – přikován byl. A to ještě chvíli poté, co začaly závěrečné titulky…

„THIS IS SPARTA!“

Jak to ale dopadne, když i takoví hráči usednou před obrazovku monitoru s chutí zahrát si to, co doposud hráli?

Jak jsem již zmínil, s příchodem osobních počítačů se brzy objevily i RPG počítačové hry. Takové však byly povětšinou založeny na vybíjení jeskyň a hromadění pokladu – ano, i takto se stolní RPG někdy hrají, ovšem styl hry některých hráčů je od tohoto diametrálně odlišný. Na poli tzv. single-playerovek se tedy stolní hráči nevyřádí.

Ale co možnosti internetu? Ano, v době, kdy píšu tento článek, hraje jednu online RPG hru (dále MMORPG) kolem sedmi miliónů hráčů – a přitom je to jen polovina z celkového počtu hráčů, kteří hrají tento druh her.

Ovšem, i takové hry jsou většinou o vybíjení a hromadění silných předmětů. Ve hře často padají slova, která by „správná postava“ nikdy neměla vyslovit.

Dobře, tak zatím to vypadá, že klasický hráč stolních RPG má smůlu – nikde se nemůže vyřádit se svou postavou, nikde se do své role nemůže vžít a zažívat skvělé a realitě podobné zážitky s ostatními hráči. Jedinou možností je klasický styl – jednoduše se sejít u někoho doma a odehrát několikahodinové herní sezení. To je však velmi časově náročné a jsou lidé, kteří by chtěli hrát, ale prostě ze svého času neutrhnou více jak 3 hodiny, ze kterých by padla jedna na cestu za herním sezením, druhá na cestu domů.

Takže to vypadá na konec „pořádného“ role-playeření.

Opak je však pravdou.

Před více než čtyřmi lety se objevil člověk. A ten člověk měl nápad.

Uvědomil si to, o čem jsem výše psal, a rozhodl se dát časově neflexibilním RPG hráčům možnost užívat si svůj koníček dál a dál. A to přímo z tepla jejich domovů.

Neřeknu vám jméno toho člověka, ale ten, kdo ho z RPG online scény zná, ho zná pod jménem „jilm“ (úmyslně s malým j).

A jak to bylo dál? jilm sehnal programátora a sdělil mu svůj nápad. Společně pak vytvořili prototyp online herny, tehdy zaměřené jen na hraní Dračího Doupěte. Hernu nazvali Aragorn a vzhledem ke krátkému trvání a rychlému přechodu na lepší verzi – souvisejícím s nalezením dalšího programátora, Edwina (nominativ „Edwin3“) – se na ni pohlíží jako na nultou verzi – A0.

Samozřejmě, nápad nezůstal utajen, a tak se jiná dvojice programátorů – Japan a Ami – rozhodli udělat to samé. Dokonce byli rychlejší – a tak o pár chvil dříve, než byl na svět vypuštěn A1 (Aragorn v. 1), byl již představen Abarin.

Oba servery poskytovali možnost hrát DrD a Aragorn měl i chat na pouhý pokec mezi hráči (na druhou stranu, Abarin byl dle mého názoru hezčí). Jak hra probíhala? Jednoduše – když se objevil nějaký PJ/Vypravěč/GM/DM (dále jen GM) a chtěl hrát, založil tzv. jeskyni. Jeskyně je speciální fórum určené k hraní – to probíhá snadno, hráči prostě píší to, co by v klasickém herním sezení říkali.

Výhody? Časová nenáročnost. Nevýhody? Hra připomínala (a připomíná) spíše společné psaní povídky než skutečné hraní, člověk se málokdy do hry vžil a hlavně – hraní se strašně táhlo, to, co by družina zvládla odehrát v klasickém sezení za pár hodin, zde mohlo trvat i měsíc. Ovšem, zdálo se, že to stojí za to, jak ukazovali sami uživatelé těchto serverů tím, jak se množili.

Mezitím, co se RPG online komunita postupně rozrůstala, došlo na Abarinu k hádce, která vyústila v rozchod obou programátorů. Abarin si ponechal Japan, zatímco Ami se vydal vytvořit vlastní hernu podle svých představ – a tak vznikl Andor.

Zatímco Abarin ve svém vývoji stagnoval a začal mít výrazné problémy s hostingem (a díky výpadkům i postupným odlivem lidí na bratrský Andor a občas i na Aragorn), kvůli kterému zavedl tzv. Bonusy (kdo zaplatí, může mít libovolný počet postav, kdo ne, může mít jen jednu) a Andor se také nijak výrazně nevyvíjel, vyšla další verze Aragornu – A2. K tomu došlo cca před dvěma lety.

Nyní odvraťme zrak od trojice AbAnAr (k tomuto společnému názvu pro výše zmíněné tři servery se vrátím později) do jiného koutu internetu. Zatímco totiž na sebe mezi Andorem a Abarinem někdo štěknul a Aragorn vedl s Andorem studenou válku, někde jinde se schylovalo k dalšímu rozdělení.

Pokud vím, došlo k tomu cca v době, kdy vyšel Aragorn 2. Dozvěděl jsem se to až nedávno na svém detektivním pátrání po RPG serverech a hernách a protože většina lidí se snažila mi vyhnout nebo mě prostě ignorovat, tj. neodpovídat na otázky, nemohu informace stoprocentně zaručit. Řeknu vám však, co vím.

Nevím, kdy přesně (ale asi tak rok či necelé dva po Abarinu), ale vznikla herna, která s AbAnArem neměla nic společného – Torch. Z doslechu vím, že se tam běžně hrálo, ale pak se programátoři rozhodli samotné hraní na Torchi zpoplatnit. To se nelíbilo jak několika programátorům, tak mnoha uživatelům – a tak přibližně v době vydání A2 vznikl server Immortal Fighters, v čele s Anubisem a Wandererem.

Ten sám měl také možnost finančních příspěvků, ale bylo možno hrát i bez nich. Politika herny tohoto systému byla o dost jiná, než u AbAnAru, (konkrétně zácvik GM pro zvýšení kvality jeskyní v herně) o výhodách a nevýhodách jednotlivých serverů se však budu rozepisovat níže.

Až do dnešní doby se už stali prakticky jen čtyři nové události, které podle mě stojí za zmínku. První z nich je vznik úplně nového serveru Dark Age, asi o tři roky mladšího, než je Aragorn či Abarin. Druhou událostí byl Japanův odchod z RPG online scény a zdání, že o Abarin se nebude mít kdo starat, nakonec se však Abarinu opět ujal Ami a své mladší dítko – Andor – přenechal Eskelovi.

Třetí událostí byla výměna programátorů na Aragornu a následné vydání třetí verze tohoto RPG online serveru, která sebou přinesla mnoho nového – o tom však za chvíli.

A jako poslední událost si dovolím zmínit soutěž Miss AbAnAr, která proběhla nedávno. Mnoho slečen ze tří serverů (ano, i slušný počet dam hraje RPG), bylo jich přes 50, poslalo své fotografie a odpovědi na různé otázky a snažilo se zvítězit o titul Miss a Miss Sympatie. Vyhlášení vítězek proběhlo na PragoConu a vítězky dostaly dárky od časopisu Pevnost v podobě předplatného a samostatných výtisků Pevnosti.

Poslední událost zmiňuji hlavně proto, že je to dobrý krok k ukončení tiché nevraživosti mezi uživateli zmíněných tří serverů.

To by byla historie RPG online scény. Jistě zajímavá pro všechny, ovšem tomu, kdo by chtěl na RPG online scéně začít, nijak nepomůže s výběrem… proto si nyní řekneme, co jednotlivé servery nabízí. A hezky podle stáří:

Aragorn.cz

Možnost několika vzhledů stránek, možnost záložek v diskusích, Ajax chat (refresh v reálném čase) a možnost publikovat svou Fantasy tvorbu – ať již povídku, poezii či obrázek.

Pro hráče nabízí poměrně kvalitní jeskyně, neboť každé dobrodružství, které chce někdo založit, musí být posouzeno a schváleno k tomu určenými administrátory. Je možno hrát jak přes fórum, tak přes chat (ten nabízí rychlejší a napínavější hru, jeden z nejsilnějších zážitků v RPG hrách mám právě z jednoho půlnočního hraní po chatu), a kdo si chce hraní jen zkusit, ale nechce si zakládat postavu, může navštívit v seznamu obyčejných chatů tzv. Rozcestí, kam prostě vleze – a může začít hrát.

Malou nevýhodou je, že můžete mít pouze 20 záložek a 3 postavy/jeskyně, pokud si však zaplatíte, otevře se vám několik vychytávek a samozřejmě neomezené množství výše zmíněného.

Asi největší výhodou Aragorn.cz je, že sám systémově podporuje hraní dle libovolného systému pravidel, a to díky tzv. Open Role-Play, kde si GM může sám vytvořit atributy tzv. osobních deníků apod. Právě díky tomu si jediný on skutečně zaslouží titul „RPG online server“ – na ostatní by sedl spíše „DrD online server“ či „DrD online herna“.

Navíc, administrátoři Aragorn.cz pořádají, kromě obyčejných srazů, které pořádá snad každý ze serverů, také LARP akce.

Abarin.cz

Nabízí možnost záložek v diskusích a publikování vlastní tvorby. Pro hráče je zde pak nijak „nehlídaná“ herna (tj. jeskyně neprochází schvalováním). NeBonusoví uživatelé mohou mít jen jednu postavu/jeskyni, pokud si však zaplatíte, můžete mít dobrodružství neomezený počet. Zaměřen hlavně na DrD.

Andor.cz

Bratrský server Abarinu nabízí to samé, co jeho sourozenec, k tomu však několik málo skinů. Navíc, není zde potřebný žádný placený Bonus – každý má v počtu jeskyní a postav absolutní svobodu. K tomu nabízí tzv. online pomoc těm, kteří jsou na serveru ztraceni a s něčím si neví rady. Zaměřen hlavně na DrD.

Stejně jako Aragorn, i Andor se může chlubit svými LARPy.

Torch.cz

Placený server, který má vlastní systém pravidel. Z doslechu vím, že se tamější programátoři pokouší vytvořit něco na způsob „prohlížečového MMORPG“ – sám to však nemohu plnohodnotně posoudit, nepřinutil jsem se do toho zaplatit si tzv. Certifikaci, která je ke hraní na serveru potřebná, a tak mé dojmy byly řekněme chladné.

Immortalfighters.net

Spíše než o plnohodnotný RPG se jedná skutečně „jen“ o RPG hernu. Při vytváření účtu si současně vytváříte i postavu, která se s vámi bude táhnout po celou dobu působení na serveru. Jeskyně jsou zde ještě přísněji hlídané, než na Aragornu – pokud chcete být GM, musíte projít zvláštním „výcvikem“. Pokud zkoušku složíte, je vám přidělen odznak v podobě hrací kostky a vy můžete zakládat plnohodnotné jeskyně.

Pokud výcvik nezvládnete nebo ho prostě podstupovat nechcete, můžete si také založit jeskyni – v takové však nemůžete hráčům přidělovat zkušenostní body a můžete počítat s tím, že zkušenější hráči nebudou příliš věřit ve vaše schopnosti a do vašeho dobrodružství se nepřihlásí.

Samozřejmě, máte–li již na nějakém jiném herním serveru nějakou jeskyni, můžete místo výcviku poslat na dané dobrodružství odkaz, a pokud bude administrátory posouzeno jako dobré, dostanete kostku rovnou.

Jednou zajímavostí oproti ostatním serverům (nepočítaje bratrský Torch) je možnost gild, které slouží jako sdružení mnoha hráčů. Existují tzv. „Gildovní questy“, kde se jedná o různá samostatná dobrodružství různých družin v gildě, vedená též GM z dané gildy, která nakonec mohou vyústit ve veliký gildovní příběh, kde se nakonec každý malý hrdina dozví, že byl malým ozubeným kolečkem v obrovských hodinách (nebo taky ne). Kromě toho vám v gildě mohou zkušenější hráči pomoci jak s hraním, tak s orientací na serveru.

DarkAge.cz

Nejmladší ze serverů, který se však snaží nezaostávat za konkurencí. Záložky svým způsobem má (resp. v seznamu diskusí si můžete některé vypnout, aby se vám nezobrazovali) a má i klasický chat. Pro vytvoření svého dobrodružství i zde musíte projít schválením, podobně jako na IF.

Ačkoliv je to server, který ještě má co dohánět, jedná se hlavně o různé vychytávky – základ pro dobré hraní má a dovolím si říci, že více než slušný.

A nyní stručně výhody a nevýhody:

Aragorn.cz

+ Univerzální herna.

+ Poměrně kvalitní jeskyně.

+ Možnost okamžitého hraní.

+/– Chat v reálném čase (ještě je potřeba ho doladit).

+ Možnost uveřejnění vlastní tvorby.

+ Výběr vzhledu.

+ Pořádání LARPů.

+ Možnost hrát libovolný systém.

– Čekání na schvalování (jeskyní/tvorby) je někdy na několik týdnů.

– Některé služby nejsou neomezené a pro absolutní podporu je potřeba si trochu připlatit.

Abarin.cz

+ Kvalitní hráči/GM.

+/– Pouze pro DrD.

– Pro neomezené hraní je potřeba si připlatit.

– Absence chatu.

Andor.cz

+ Kvalitní hráči/GM.

+ Okamžitá pomoc, pokud jste se ztratili.

+ Výběr vzhledu.

+ Pořádání LARPů.

+ Vše je neomezené a zdarma.

+/– Pouze pro DrD.

– Díky větvení diskusi a téměř absenci chatu se člověk hůře dostává do komunity (těm, co přišli pouze hrát, to ovšem nevadí).

Torch.cz

+ Mapa, po které se můžete pohybovat

+/– Možno hrát jen tamější systém

– Vše je placené

ImmortalFighters.net

+ Vysoká kvalita jeskyní

+ Možnost mít gildu nebo být členem nějaké

– Trochu nepřehledné diskuse

– Jen jedna postava

– Absence chatu

Dovolím si dodat, že i na placených serverech – s výjimkou Torche – si můžete plnohodnotně zahrát, neboť politika programátorů bývá založena na tom, že kdo si zaplatí, má více, ne že ten, kdo nezaplatí, má méně.

Myslím, že po přečtení tohoto článku již máte slušnou představu o RPG online komunitě. Stále si nejste jisti, který server si vybrat? Já za sebe vám mohu doporučit Aragorn.cz, vyzkoušel jsem všechny servery (kromě placeného Torche), ale na Aragornu jsem byl nejspokojenější.

RPG online scéna nabízí skvělé řešení pro ty, co chtějí hrát klasická PnP RPG, ale nemají čas se se svou družinou scházet. A ať už si vyberete kterýkoliv server a vydržíte na něm těch pár prvních týdnů, než se aklimatizujete a dostanete se ke kvalitním hráčům, můžete si být jisti dobrou hrou a partou skvělých lidí, kteří vás rádi přivítají mezi sebou.