1) Plastové figurky z rámečku nevylamujte, ale vyštípejte vhodnými kleštičkami, nůžkami či je vyřízněte nožem na tvrdé podložce.

Proč: při vylomení může dojít k prasknutí na nesprávném místě, zkroucení či jinému poškození modelu

2) Před lepením sestavte figurku na sucho. Všimněte si především, kde by se vám špatně barvilo, vyzkoušejte si dosednutí dílů. Na figurky nelepte žádné detaily, nechte zatím jen tělesné části. Hlavu nechte v rámečku. Tyto díly si předbarvěte základní barvou v rámečku nebo někde odložené (třeba přilepené na lepící pásku). Stínování většinou nic nebrání.

Proč: není nic horšího, než když si slepíte figurku se všemi serepetičkami (nože, brašničky) a zjistíte, že se k polovině z toho nemůžete štětcem dostat. Nebo když zjistíte při samotném lepení, že ta ruka tam nějak nesedí a potřebovala by zbrousit.

3) Zabruste vše, co na figurce nemá co dělat – licí kanálky, místa, kde je spárovaná forma, otřepy atd. Používejte máčený brusný papír, jehlové pilníčky, modelářský nůž.

Proč: no, aby to tam nebylo, na modelu to přeci nemá co dělat :)

Pozor: bílý kov může být i velmi měkký, takže bruste s citem.

4) Odmaštění figurky (figurku odmastěte ve vodě s jarem a nechte ji uschnout).

Proč: zaprvé spláchnete prach z barvení, který by basecoat mohl zachytit a překrýt. Představte si železné piliny chycené barvou na sametovém plášti. Za druhé, kovové figurky bývají mastnější a pak na ně hůře chytá barva.

Pozor: nedávejte plastové figurky schnout na topení ani nemyjte v horké vodě.

5) Basecoat, nastříkání základovou barvou nebo přípravkem MR. Surfacer. Mr. Surfacer se nanáší stříkací pistolí, můžete se rozhodnout po jeho zaschnutí nanést ještě základovku nebo začít rovnou s barvením. Černý základový sprej bude znamenat utlumení všech odstínů. Bílý naopak zesvětlení všech odstínů. Šašek nebo čaroděj v jasném plášti by měl dostat bílý podklad, figurka zloděje v matných či pastelových barvách by měla dostat černý podklad. Konečně lze využít modelářských sprejů (např. TAMIYA – prodává MPM), nebo u stříkací pistole normálních barev v nanesení základního odstínu relevantní barvy. Například u lesních elfů nástřik tmavě zelenou.

Proč: nástřik nám odhalí případné nerovnosti povrchu, které jsme špatně začistili, dále vytvoří souvislý povrch jedné barvy pro nanášení odstínů a lépe chytá na kovové modely než rovnou barvení štětcem.

Pozor: nepoužívejte autoemaily, tvoří silnější vrstvu. Používám přerušované asi tak vteřinové dávky spreje z cca 10 cm. Držte sprej co nejvíce kolmo. Dejte si pozor ať nestříknete moc, nezakryjete detaily či aby barva nestékala.

6) Barvení. Tady je to otázka cviku a talentu. Radit se moc nedá. Vyberte barvy, které se spolu netlučou. Na štětec vždy naberte jen tolik barvy, kolik využijete, a pečlivě roztírejte. Dejte si pozor na různé nerovnosti a kouty, když dáte málo barvy, špatně se zakrývají. Použijte třeba naředěnější barvu, aby zatekla, a přebytek likvidujte tím, že odsud budete roztírat barvu dále.

Sám nikdy nevím, jestli je lepší natřít celou figurku a pak se pustit do stínování a patiny, nebo stínovat jednotlivé části. Každopádně, než začnete dolepovat detaily, které jsme si ponechali stranou, doporučuji torzo vystínovat, pak vystínovat už nalepené detaily a až pak blátit.

Jak postupovat při stínování pomocí technik wash, drybrush, highlight a blending?

Toto jsou asi nejjednodušší postupy mimo dipping, které jsou už docela modelářsky pokročilé, ale zvládnout se dají rychle. Moje přítelkyně se naučila využívat tyto mechaniky jen tím, že mi koukala pod ruku. Chce to cvičit na figurkách, na kterých vám moc nezáleží. V zásadě natřete figurku základní barvou. Pak do ní napustíte wash. Wash je česky omytí – v zásadě jde o použité, velmi naředěné barvy výrazně tmavšího odstínu (až 90% ředidla oproti 10% barvy). Figurku touhle barvou umyjeme. Někdo figurky koupe v nádržce s takhle naředěnou barvou, někdo přetře figurku velkým štětcem (normální štětec pro výtvarnou výchovu na ZŠ velikostí 6+). Někdo třeba naopak nechce přetírat celou figurku (a barvu pak stírat), ale vezme si tenké štětce a napustí barvu jen do spár. Já to dělám podle nálady a dosahuji pokaždé jiných výsledků. Po aplikování omytí přichází na řadu „suchý štětec“. Namočte vhodný štětec do barvy základního použitého odstínu, vytřete ho na noviny nebo ho otřete do hadru. Nezapomeňte na „kořen“ štětce, kde je uchycen k násadě. A pak přejíždějte, či ještě lépe, šmrdlejte po místě, kde dopadá světlo – tedy hrany záhybů, okraje apod. Oproti následnému zesvětlení se drybrushem malují i větší části. Drybrush vytvoří plynulé přechody, ovšem čas od času moučný povrch – ten se ale občas schová po přelakování. Highlight je zesvětlení detailů – jakékoliv hrany včetně záhybů, lesk dopadajícího světla, textury kožichu apod. Popis bez fotek moc nepomůže, takže si prostudujte odkazy, které najdete na konci článku. Wash lze aplikovat v několika odstínech, tvořících ještě plynulejší přechody. V podstatě se natře figurka velmi světlým odstínem a postupně se do ní zapouští wash různé hustoty a různě tmavých odstínů tak, aby tvořila blednoucí a plynulé přechody – tomu se říká blending. Ještě existuje technika zvaná lining, ta spočívá v obtáhnutí kontrastů (lem vlasů, šperků, řemene) tenkou linkou tmavé barvy (tenkým štětcem se napustí naředěná barva podél spáry a hlídá se, aby neodtekla a tvořila souvislou linku).

Proč: více reality a plastického dojmu.

Pozor: světlo na figurku většinou dopadá jen z jednoho zdroje, tedy pozor na to, abyste lesk nedávali na místo, kam světlo nedopadá. Drží-li postava pochodeň, je možno se vyblbnout a udělat, jak na figurku dopadá žluté světlo pochodně – zažloutne se třeba základní odstín rukávu ruky s pochodní apod. Stejně tak když démonům či nemrtvým září oči.

Jak postupovat při stínování pomocí dipping

Dipping se dá přeložit asi jako namáčení. Postup je zpočátku stejný. Nástřik basecoatem, natření základním odstínem. Jenže místo zuřivého stínování, uděláte jemný drybrush světlejším odstínem. Pak vezmete figurku a ponoříte ji do laku určeného k moření dřeva. Lak by měl mít koncentraci medu. Po vytažení figurky ji otřete či oklepete od přebytečného laku. A to je vše. Barvení rychlé, výsledek dobrý až kvalitní. Místo týdenního šílení u drybrushe, kdy si posledním tahem zelenou barvou šáhnete do vystínovaného obličeje, naopak máte rychlý efekt. Může následovat opět drybrush, či highlight. Nakonec je třeba figurku nastříkat matným lakem. Lak na dřevo je totiž lesklý. Tím také sjednotíme povrch pokud jsme přes dipping ještě něco dělali.

Proč: rychlé a jednoduché stínování s kvalitním výsledkem. U někoho i lepší, než klasický „shading“.

Pozor: stejně jako u jakékoliv jiné techniky se vám to napoprvé nepovede.

7) Závěrem dochází k tzv. patinování a sjednocení lakem. Opět závisí na vás, zda chcete nejdříve patinovat a pak lakovat, nebo zda to chcete obráceně, anebo tyto mechaniky namixovat. Patinování je tvoření závěrečného zareznutí či zašpinění, a to buď washem nebo speciálními inkousty či pigmenty (rez, bláto). Například na zbroje ultramariňáků bojujících v džungli můžete za pomoci kartáčku na zuby bláto nastříkat přejížděním ve vzdálenosti pár centimetrů od modelu prstem po štětinách kartáčku namočeného v různě naředěné barvě.

Proč: sjednocení lakem – no vypadá opravdu divně, když máte půlku figurky matnou a druhou lesklou. Matný lak nevytvoří stejně sametový povrch jako matná barva, zvláště ne po dippingu. Takže je na vás, zda bláto naneste před a nebo po.

Proč: zablácení – zkuste si hledat obrázky z válek, obrázky jeskyňářů apod.

Pozor: na množství a druh použitého laku. Opět platí nanášet tak, aby se netvořila příliš silná vrstva a barva nestékala. Ani zde nedoporučuji autoemaily. Stejně jako u basecoatů si lze pomoci stříkací pistolí.

Několikrát jsem zmínil barvení stříkací pistolí. Pro obyčejného hráče RPG je to asi zbytečnost, ale pokud se časem do figurek pustíte jako modelářského businessu, tak si myslím, že se neztratí. V prvé řade barvy pro plastikové modelaření, kterých je odstínově několikráte více než „Game Colours“, jsou nyní z nějakých 80% určeny k nanášení pistolí, která postupně vytlačila klasické štětcování. Štětcem se dělá snad už jen patina. Cena pistole se vám vrátí dost rychle vzhledem k obrovské spotřebě sprejů na basecoat. Lépe se s ní dělají velké figurky a v současné době existují pistole stříkající snad i milimetrovou rovnou čáru. Samozřejmě ve figurkaření, a speciálně u figurek do Wargamingových her, se pistole neztratí.

Takže figurku máte hotovou a co teď? Podstavec či diorama? O tom příště.

Každopádně to, co lidi chtěj, jsou chechtáky. Není peníz, není láska, není peníz, není moci. Peníze dávaj svobodu a dávaj lidem důstojnost. Zajímavý je, že jediný, kdo vždycky tvrdí, že peníze jsou jen výdobytkem civilizace, kazej charakter a že by neměly být středobodem lidského tužby, tak to jsou ti, co mají všeho dost. Není to matka, která musí živit své dítě, ani goblin, na kterého doma čeká čtyřicet hladovejch krků. Sakra? Co se to se mnou děje? Že by mi ta vojna lezla na mozek? A to všechno jenom proto, že jsem se zasnil.

Otevřeným oknem do mého pokoje vane ranní bríza, záclony povlávající v jemném vánku poletují v okně. Paprsky světla z vycházejícího slunce mi dopadávají na tvář. Ve vočích mám ještě písek, takže se mi moc nechce vylejzat z postele. Večer se u mě stavila pokojská. Že prej paní Matylda se nechá poroučet s večeří. Na tácu mi přinesla dary moře. Nevím, co chtěla říct těma krevetama, ale když jsem mladičké pokojské nabídl, tak vyplašeně odmítla a zmizela z pokoje. Takže místo vína, děvčat a zpěvu na mě zbylo jen víno a noviny. Na tácu s „pochoutkami“ totiž bylo vyskládáno Svobodné slovo Cadwallonu. Když jsem otevřel svrchní noviny, vypadl na mě lístek ze vzkazem: „Všechny pokojské jsem instruovala o tvých tricích, takže na noc ti zbývá jen společnost novin. M.“ Nebejt to má známá, řekl bych: „Svině!“ Takhle jsem se jen usmál. Tuhle hru umím hrát taky, a aniž bych se chlubil, docela s úspěchem.

Takže jsem si nalil čistého vína a otevřel noviny. A zrovna článek o mém úspěchu. Lady už-nevím-jak-vypadala-ale-spal-jsem-s-ní vyhrála rozvodovou při nad svým manželem, který jí nebyl schopen dokázat její nevěru. V černé kronice, která zabírala více jak třičtvrtě poslední stránky, pak byly hlášení městské hlídky. „Na černé skládce na Náspech bylo nalezeno bezhlavé tělo mladého, dobře vyvinutého muže mezi 18–25 rokem věku. Tělo bylo zcela nahé a neslo stopy mučení. Přes znetvoření větší části těla se podařilo odhalit starou jizvu ve tvaru (viz obrázek). Kdokoliv by pomohl s identifikací muže, nechť se přihlásí v úřadovnách městské hlídky“. Při prohlížení obrázku jsem se div neutopil vínem. Tu jizvu jsem sakra dobře znal. Sám jsem ji tomu blbečkovi udělal, když si myslel, poté, co mě u lady na loži vystřídal, že si musí dokazovat, jak je dobrej s mečem. Docela dobrej byl, ale já byl nejen lepší, ale ještě nosím v rukávu levoručku. Lady Meneje se o něj musela tři neděle starat. Nejsem blbec. Na fízlárnu nepůjdu. Chlupatý určitě hubu držet nebudou a já nechci skončit náhodou nalezený na černý skládce. O tom, že by to tělo našli jinak než náhodou, jsem rozhodně nepochyboval. No a Meneju stejně vydírat nemůžu. Ta má po soudu peněz, že by si na mě mohla zaplatit hafo převozníků.

Večer se prodlužoval, ruch na ulici kulminoval okolo jedný v noci, ovšem utišil se až někdy ve tři . Tou dobou se už dalo jít spát, měl jsem nejen slušnou špičku, ale hlavně hlavu plnou černé kroniky. Samozřejmě, celou noc se mi zdálo o všech těch popravených, čtvrcených, bezhlavých a z kůže stáhnutých občanech Cadwallonu. Celej sen pak vrcholil, když jsem na škole dělal zkoušky z Cadwallonského práva. Zrovna jsem měl dopsat rozsudek za znásilnění, to všechno se prolínalo se scénou ze soudní síně. Soudce deklamoval: „Za znásilnění a tedy způsobení občanu Cadwallonu pracovní neschopnost a snížení jeho příspěvku k hrubému produktu města se Bran Amber odsuzuje k finanční kompenzaci vůči poškozené i městu v plné výši stanovené taxy a dále ke ztrátě nástroje způsobujícího znásilnění“. Probudil jsem se, když kat přiložil obrovské kleště na citlivé místo. Do pokoje vběhnul po římse kocour a chtěl se tulit. Skopnul jsem ho z postele a převalil se na bok. Nastavil jsem si polštáře tak abych se mohl koukat z okna.

Jak jsem řekl, hospoda se nachází na půl cesty mezi Morovou ulicí a Ondinským přístavem1 Z mého rohového pokoje vidím nejen na přístav, ale i na hlavní třídu vedoucí na horu na útes a dokonce i na Nebeské výšiny. Místo, kde se dají utratit i vydělat velké sumy peněz za pár minut. Teda spíše utratit. Už jste viděli hernu na které se dá legálně vydělat? Já ještě ne, takže když oni můžou švindlovat, tak já snad taky. Já jen doufám, že už zapomněli na ten zákaz vstupu.

Pitomý sluníčko! Musí svítit tak nahlas? Nakonec jsem se přinutil kouknout z vokna, co tam nebo to tam dělá tak strašnej rámus. Trojice goblinů vezla nějakej vozík s naloženou kádí, pořvávala na sebe a dělala u toho bordel, jak jakej nebo jak to uměj jenom goblini. Jejich šveholení není nejlepším lékem na kocovinu. Přímo naproti přes ulici si mladá kartářka otevírala svoji živnost. Zajímalo by mě jestli je kartomancer, nebo tarotovej mág. Vobyčejnej člověk to nepozná, ale já na to mám voko. Chvilku jsem ji pozoroval. Měla docela hezkou postavu. Něco přes metr sedmdesát, dlouhý mahagonový vlasy, zatím ještě rozpuštěný. Určitě si přes ně přihodí šátek. Kartářka se natáhla, aby zavěsila svázané bylinky pod vrchol svého stánku. Do té doby volná blůzka se přilepila na její tělo a dala tak vyniknout štíhlé, ovšem zajímavě tvarované postavě. Nehledě na pevnej zadek v upnutých kalhotách, zastrčených do vysokých bot, ohnutých pod kolenem. Pokud se mi to nezdálo, měla v levé škorni zasunutou dýku. Podle tvaru jílce bych řekl, že odpovídající je tak patnáct centimetrů čepele. Ta holka musela bejt pěkně od rány. Asi si všimla, že se po ní někdo kouká, zastavila se a pak se podívala přímo na mé okno. Sem si byl skoro jasnej že tohle není žádnej podvodník, ale pravej tarotovej mág. K ní si tedy nepůjdu nechat vyprávět budoucnost.

Když už mě viděla, tak jsem na ni zamával. Zakroutila hlavou a věnovala se své práci. To já se začal rozhlížet po městě. Soma je asi nejlepší čtvrtí spodního města. Je zde mnoho heren, jediná škola magie a ambasáda Alahanu. Díky přístavu a přímé cestě vedoucí do horního města je Soma obchodně velmi dobře položená. Morová ulice, spíše čtvrť přiléhávající k hradbám horního města, dosahuje skoro až k hlavní třídě a je sídlem Cechu zlodějů. Pod útesem rozkládá většina Somského léna. Místní hospůdky a taverny jsou přes den plné bohatých obchodníků jednajících s kapitány lodí, které si mohou dovolit přistávat v Odinském přístavu. Stejní obchodníci by nikdy nejednali s kapitánem z Automatonu, nebo z Náspu. V noci se Soma stává centrem neřesti a radovánek. Rod Somů drží léno pevně ve svých rukou a pod jejich vedením léno jen vzkvétá vzkvétá. Množství heren, bordelů a mnoho námořníků s vyplaceným žoldem, to může být třaskavá kombinace, ale místní Garda udržuje vždy pořádek. A ti, kterým se to nezdá, ti můžou za méně organizovanou zábavou zdrhnout do Náspů. Jak se říká v Somě: „Proběhni se po zdi, protáhni se střílnou“.

Výběr figurek

Na světě jsou celé řady figurkářských firem, produkujících stovky až tisíce figurek.Výběru figurek se bude věnovat Vitus v jiném článku, já jen zmíním, že není třeba vyhledávat pouze figurky pro wargaming v měřítcích okolo 28mm. Vyrábí se figurky jak pro specializované figurkaření, tak i jako příslušenství k nejrozšířenějším modelářským odvětvím, tedy k letadlům a k bojové technice. Figurky se vyrábí v měřítcích 1/72, 1/48, 1/35. Vyloženě figurkářská měřítka jsou pak 54mm (což je +/- 1/32), dále 120mm a 1/16. Vyjmenovat všechny výrobce figurek by bylo mimořádně náročné. Figurky najdete v mnoha variantách, počínaje fantasy, sci-fi, historickými od dob antiky, přes středověk, napoleonské války až po válku v Iráku.

Máte figurku. Co s ní?

V prvé řadě je potřeba si ujasnit, co s figurkou budeme chtít dělat. Pokud půjde do vitríny, kde bude ozdobou sbírky vašich RPG příruček, je třeba dávat na zpracování figurky opravdu důraz včetně volby podstavců a podobně. Naopak figurka určená k hraní RPG her nebude mít dlouhé trvanlivosti. I přes fixování barev lakem se figurka omlátí a osahá, tudíž stačí použít jednodušších technik, jako je třeba „máčení“, aby nám nebylo líto vynaložené práce. Nezapomeňte ještě před započetím práce s figurkou opravdu dobře promyslet, co a kde má znázorňovat. Není nic horšího, než zablácená figurka umístěná na pouštním podstavci.

Příprava materiálů

Než začnete figurkařit, je třeba si připravit materiály, nářadí a nastudovat nějakou tu teorii. Tento článek by neměl být jediným, který studujete. Já sám jsem pokročilý začátečník, mám za sebou pár desítek figurek, ale čas ani trpělivost na pořádné figurkaření nemám! Tudíž studujte – přehled materiálů najdete na konci. Nyní si řekneme, co budete potřebovat.

• dobře větranou místnost s dostatečným zdrojem přirozeného i umělého (modrého) světla
  • modré světlo zobrazuje figurku v reálných barvách, ukazuje přirozené stínování
  • součástí lepidel a barev jsou těkavé látky, aceton, terpentýn, toluen jsou karcinogeny
• kvalitní stůl s vhodnou podložkou přes ubrus
  • dřevěnou, plastovou, nebo jen noviny, když nemáte pevnou podložku, doporučuji „kuchyňská prkénka“ k vyřezávání. Nezapomeňte, že barvení nesmí nikoho v rodině obtěžovat! A není dobré po něm zanechávat stopy na stole, ubrusu, koberci…
• staré oblečení
  • nedělám si srandu, nové tričko od Umbra za 1700,– není nejlepší oblečení při lepení, pokud nechcete mít originál s novými motivy
• hadr na stírání barvy a čištění štětců
  • neměl by pouštět chlup (jako třeba flanel), nejlépe staré bílé bavlněné tričko
• „uchošťouchy“ (tyčinky do uší)
  • na stírání washe nebo přebytečné barvy
• jar, nebo jiný saponát
  • k odmaštění figurky
• potřeby pro barvení
  • modelářské barvy, laky, lepidla a ředidla a různé geniální vodičky
• nástroje
  • jemný brusný papír, modelářský nůž a.k.a., nůž na koberce, jemné jehlové pilníčky, nůžky na nehty, modelářské či chirurgické kleštičky – štípačky, modelářské – chirurgické pinzety, modelářské štětce, špejle, malířská paleta či vhodné nádobky (například víčka od piva či Cornetta), kartáček na zuby (ne, že si vezmete ten, se kterým si zuby čistíte!), krepová malířská lepicí páska (OBI nebo TAMIYA)
• TRPĚLIVOST

Barvy a spreje

Tento článek je určen začátečníkům a těm rovnou nedoporučuji používat klasické modelářské emaily Humbroll, Revell apod. Začněte rovnou s akrylovými, vodou ředitelnými barvami. Vybrat ty správné je otázkou citu a zvyku. Klasické modelářské akrylové barvy (Agama, Gunze Sangyo, Revell) bývají často řídké a určené k nástřiku stříkací pistolí. Já používám mix figurkářských barev Vallejo (dělají i sady barev pro leteckou techniku a bojovou techniku – stejné odstíny, jiné názvy) a samozřejmě Citadel Miniatures. K nim používám řadu jiných barev, včetně modelářských akrylovek. Důležité jsou spreje na podkladové barvy – Citadel dělá černý a bílý sprej. Doplňovat je můžeme o modelářské spreje Tamiya (v prodeji v modelářských obchodech, distributor je MPM), které jsem ozkoušel. Nepoužívejte autoemailové spreje – jsou hrubé, husté a zanášejí detaily!

Velmi dobře hodnocené jsou barvy Vallejo http://www.acry­licosvallejo.com/ , které dělají obrovské množství odstínů nejen pro figurky, ale i letecké a pozemní modelaření a dále celou řadu doplňkovým materiálů k tvorbě podstavců a patinování (jednoduše řečeno zrealitnění figurky či modelu – rez, bahno apod.). Barvy do ČR dováží Černý rytíř a Artur Model Centrum, ale co se týče doplňkového sortimentu, nevím, nevím. Posledním hitem jsou Citadel Foundation, barvy určené k aplikaci jako základní odstín. Mají větší obsah pigmentu, takže i světlé a tradičně špatně kryjící odstíny (bílá, žlutá) dobře nesou. Zatím jsem neměl tu čest, ale co jsem četl, tak to stojí za to. Pozor! Při míchání odstínů se nedoporučuje používat barvy dvou výrobců, ale Citadel a GW se snesou. Nikdy však nemíchejte barvy různých druhů (Lihová AGAMA s akrylovkou AGAMA). Lihové barvy AGAMA ničí a rozpouštějí odstíny, které překrývají. Totéž ředidla olejových barev, jako terpentýn, mohou likvidovat podkladové barvy.

O barvy je třeba se starat. Vždy stírejte přebytečnou barvu z víček a okrajů – přebytek na těchto místech způsobuje vyschnutí celé barvy. Víčko nedosedne přes neotřené vyschlé zbytky, které jsou porézní, a je to. Barvu vždy řeďte a míchejte na už k tomu určené paletě nebo ve víčkách. Používám víčka od piva nebo od zmrzliny Cornetto. Zvláště u míchaných odstínů je lepší používat víčka od piva a pak si je schovávat, abyste znovu trefili odstín. Když tedy nemícháte v odměrkách, ale od oka. Před přenesením barvy na paletu, nebo i před používáním ze samotné nádobky barvu vždy důkladně protřepejte a pak rozmíchejte za pomocí špejle. Ve starších modelářských průvodcích se doporučuje nasypat do barev skleněné korálky – při třepání zabraňují usazování pigmentu. Pokud dlouho nebarvíte, doporučuje se protřepávat čas do času barvy. Pigment je hajzl a rád se usazuje.

Doplňky k barvení

Zde je třeba zmínit v prvé řadě „inkousty“ k aplikování washe. Pigmenty k znečištění figurek, zázračné vodičky na obtisky a sjednocení povrchu, laky a lepidla. Začněme lepidly. K barvení kovových částí se doporučují jakékoliv rychle schnoucí epoxydy či vteřinová, kyanoakrylátová lepidla. Games Workshop nabízí vlastní lepidlo, které se nanáší štětečkem. Lepí velmi efektivně, nanášení na malé díly se dá vyřešit seříznutou špejlí či jehlou injekční stříkačky. Kyanoakryláty vítězí v poměru cena výkon, ale rychle vysychají. Nebojte se, neobsahují kyanid! Na umělé hmoty je nejlepším lepidlem Revell Contacta v balení s jehlou. Vůbec používejte lepidla na plast, která se nanáší jehlou. Plasty se lepí leptáním povrchu a jen s jehlou dosáhnete toho, že si málokdy naleptáte i nechtěný povrch modelu. Lepidla s jehlou samozřejmě nabízí levněji i český výrobce AGAMA.

Inkousty k aplikování washe jsou extrémně naředěné barvy, které jsou určeny k tomu, aby zatekly do prohlubní a spár a vytvořily tak přirozené stíny (viz fotka figurky Isabeau). Pigmenty, které jsem zatím nikdy nepoužil, jsou různé pigmentové prášky, které naneseme na model a fixujeme lakem. Bohužel jsem zatím neměl tu čest, takže doporučuji prostudovat literaturu, a dokud nepřijdete jak na to, tak s nimi nepracujte. Kovové odřeniny lze nanášet stříbrnými pastelkami.

Konečně vodičky na obtisky jsou speciální přípravky zlepšující pružnost a přilnavost obtisku, který tak lépe vypadá. V České republice je vyrábí AGAMA a dováží je sem Gunze Sangyo. Klidně používejte AGAMA. Fungování je popsáno v samotné sadě lahviček. Pokud máte stříkací pistoli, lze ještě před aplikováním základní barvy použít přípravek Gunze Sangyo (dováží Eduard Models a prodává Artur Model Centrum) jménem Mr. Surfacer. K závěrečnému sjednocení povrchu a fixování barev před oděrem a ohmatáním používejte matný lak, nejlépe asi Games Workshop. Nezapomeňte, že figurku zatmaví.

Používejte ředidla vhodná pro daný typ. Akrylové barvy jsou vodou ředitelné, někdo na ně mimo klasické vody používá vodu destilovanou, někdo i k akrylovkám kupuje speciální ředidlo.

Pokud se chcete opravdu hodně vyblbnout a už máte pár figurek za sebou, pořiďte si umělecko – malířské olejové barvy v tubách a barvěte anebo jen stínujte právě jimi. Dlouho schnou, ale stále to jsou asi nejužívanější barvy k barvení figurek, ovšem úspěšně vytlačované barvami Vallejo. Ředí se terpentýnem.

Štětce

K barvení potřebujeme množství štětců – štětce na barvení, tupování, drybrush, detaily, pigmenty…

Měli byste mít sadu minimálně dvou štětců velikostí 5/0, 3/0, 0, 1, 2 na základní barvení. Čím více, tím lépe. Na tupování se hodí zastřihnutý nový kulatý štětec (tupování je nanášení barvy tečkováním). Na drybrush používám zastřihnuté staré štětce stejných velikostí, jako pro normální barvení. Otázka je nákup štětců – „pětinulka“ stojí od 60,– do 200,– Kč v závislosti na druhu použitých „chlupů“ a koupit se dají buď v modelářských prodejnách nebo ve specializovaných papírnictvích, kde je malířské náčiní – příkladem budiž velké papírnictví v Praze v Lazarské ulici. Osobně mám výborné zkušenosti se štětci Revell, Tamiya a Italeri. Nakoupit lze třeba v online obchodě Artur Model Centrum. V papírnictví v Lazarské ulici mají kvalitní štětce Rothmarder.

Po každém použití štětce vždy pečlivě vyperte a vytřete do sucha. Pokud možno se snažte, když děláte více odstínů, nepoužít jeden štětec na tmavý odstín a v zápětí na světlý. A na bílou doporučuji si vyhradit samostatný štětec, ale to já taky nedělám, jen doporučuji!

Příště si projdeme samotný postup.

Deník Mariňáka Chaosu

Loňského roku moji pomalu rostoucí sbírku RPG doplnil další skvost. Hra Inquisitor: The Battle for the Emperor’s Soul z prostředí Warhammeru 40.000. Záměrně píšu hra, protože se mi těžko rozhoduje kam Inquisitora zařadit. Je to hra potácející se na pomezí žánrů taktické warbandové akce a RPG s tím, že oproti mnohem mladším RPG bratříčkům z „klasického“ Warhammeru je zaměřený více na boj a akci než na hluboké hraní drsného příběhu. Blíže než Warhammer Fantasy Role Play (opomineme-li procentuální systém) je mu rozhodně Cadwallon, který je ovšem designovaný 60 ku 40 ve prospěch RPG. U Inquisitora bych to viděl asi tak 70 ku 30 ve prospěch taktické akce.

Každopádně producent, Games Workshop, Inquisitora definuje jako „Narativní (vyprávěcí) válečnou hru“. A to je přesně to, co Inquisitor je; válečná akce s příběhem. Hra, nebo alespoň základní příručka, je designovaná jako taktická akce zaměřená na součinnost různorodých jednotlivců, vedených vlastním hráčem při různých úkolech. Hra tak nabízí hraní rolí Inquisitorovi suity při vyhlazování kacířů. Tím, že jednotlivé role a postavy družiny hrají hráči, se zásadně odlišuje od klasických wargamingových her zaměřených na malé jednotky (jako je Confrontation, DnD Miniatures a podobně). Zároveň oproti těmto hrám nabízí možnost vytvořit si vlastní jedinečnou postavu. To je druhý zásadní rozdíl, neboť v klasických wargamingových hrách jsou figurky/postavy vaší bojové družiny jasně definovány pravidly hry s malou možností výběru. Možnost tvorby postavy a její vedení a hraní během úkolu je základním a jediným RPG prvkem celé hry. Jednotlivé postavy jsou definovány jedním z třinácti archetypů inkviziční suity a protivníků a k tomu dále fyzickými a psychickými vlastnostmi. Vlastnosti jsou určeny základní hodnotou, jejich finální podobu pak určujeme hody desetistěnnou kostkou. Vlastností je celkem devět a navíc pár doplňkových. Každá postava pak má talenty a speciální schopnosti. Zajímavé je, že nikde v knize není napsáno, kolik jich kdo má. Powergamerův ráj? Ještě horší je, že jak talenty (dovednosti), tak i speciální (většinou psycherské) dovednosti jsou zaměřené čistě bojově. Nejsou zde žádné sociální dovednosti, nic… Tím se Inquisitor opět vymezuje směrem k akci. Jsme-li zatím u RP části příručky, je třeba zmínit kvalitní kapitolu o vedení a řízení hry. Ta začátečníkům dává celkem slušný návod, jak k Inquisitorovi přistupovat a řídit narativní válečnou hru. Součástí kapitoly je i několikastránkové doporučení o vedení kampaně včetně případného vývoje postav a zkušeností.

Herní mechaniky Inquisitora jsou zaměřeny na taktickou akci. Pohyb, dohled, dostřel, používaní vlastností v boji – to všechno je pečlivě a přesně popsáno. Kdo zná pravidla pro Warhammer 40.000 i Warhammer Fantasy Battles, ví, s jakou péčí a jak detailně jsou pravidla pro boj v těchto hrách rozepsána. A stejně tak je tomu i v Inquisitorovi. Opakuji, že se jedná o procentuální systém, a postava tudíž musí (po aplikování příslušných modifikátorů) podhodit hodnotu užívané vlastnosti. Všechny stěžejní body jsou náležitě popsány. Ono k mechanikám se toho moc opravdu říct nedá, protože jich mnoho není – všechny, nebo naprostá většina z nich, jsou zaměřeny na boj.

Co se týče fluffu, neboli informací o prostředí, hra viditelně počítá s tím, že hráči znají Warhammer 40.000. Příručka nezabíhá do zbytečných podrobností. Bohužel tak chybí dostatečný popis fungování inkvizice a císařské zprávy, který nenajdeme ani v samotném základním „settingu“ Warhammer 40.000 Core Rules. Právě zaměření na byrokracii a systém řízení (a tedy i fungování inkvizice) by hodně napomohlo. A to stejně tak, jako i popis „nejznámějších“ planet či nějaká mapa prozkoumaného vesmíru, třeba s tabulkovým popisem obyvatelných světů. Text je doprovázený, podobně jako v knihách World of Darkness, řadou povídek, textů a příběhů, které doopravdy utvářejí atmosféru temného herního prostředí.

Nakousl jsem atmosféru. Obrovské plus je – a můj plný obdiv si zaslouží – grafická stránka knihy. Počínaje kresbo-fotkou inkvizitora Tyra z tvůrčí dílny Karla a Steffana Kopinských na obálce, přes všechny kresby a fotky v knize dává příručka hráči pocítit temnotu 41. století s její bezútěšností. Samotní inkvizitoři jsou zobrazováni jako hrdinové i jako stvůry bez skrupulí či svědomí, které nezajímají ani jednotlivci, ani miliony lidí.

Co říci závěrem – Inquitor přesně splňuje svoji definici „Narativní válečná hra“. Není nic víc, ani nic míň. Víc než u jakékoliv jiné hry tedy spoléhá na to, jakou hru si hráči a Game Master chtějí zahrát. Nulová podpora jiných než bojových mechanik ovšem přístupu k Inqusitorovi jako sociálnímu dramatu moc nepomáhá. Přesně to ale odpovídá designu Warhammeru 40.000, který je světem válečného běsnění a který představuje zcela specifický „Military Sword And Sorcery Science Fiction“ žánr. Mínusem je nedostatek opisu herního prostředí a vlastní měřítko figurek. Figurky k Inquisitoru nejsou kompatibilní s klasickým Warhammerem a je jich navíc jen omezený výběr. Dalším mínusem je také návrh pouze jednoho stylu hraní hry – tedy za Inquisitora – a omezené zpracování dalších specifik Warhammerovského prostředí. Plusem jsou taktická pravidla, feeling, který kniha dává, a jedinečné, černobílé grafické zpracování. Dalším plusem je jednoznačně kapitola o vedení hry.

Inquisitor patří do skříňky každého fanouška Warhammeru, dodává se v plastovém překrytu společně se dvěma figurkami (já osobně mám Inquisitor Covenant a Preacher Josef) a sadou kostek. Těm, kteří místo taktické akce dávají přednost hraní rolí, nezbývá než čekat na novou chystanou hru z prostředí Warhammer 40.000, anebo začít upravovat Inquisitora do jiného systému.

Toto je válka, kde se bojuje spíše srdcem a myslí než puškou a mečem. Je to válka, která musí být vedena bez slitování a bez oddechu. Válčit se musí v nejzapadlejších částech Galaxie, kde se Imperátorovo světlo mihotá jak svíčka utopená ve stínech. Tam, kde protivníci lidstva sbírají své síly. Pokud ten boj prohrajeme, kacířství a posedlost se vymkne z rukou a Imperátor, Vykupitel a ochránce lidstva, bude ztracen!

„Helejte, pane, nepotřebujete průvodce? Znám tady kdejakou uličku, místa, kde najdete potěšení, jaká si jen bude přát. Koukejte si mě najmou. Když si mě nenajmete, tak si holt ponesete důsledky, no!“. Zaraženě jsem na něj koukal. „Tak co, bude to?“ osopil se na mě. „Táhni, mladej,“ zařval jsem na něj cadwallonským dialektem „já jsem Horní i Dolní město prolez, ještě když si na Náspech tahal kačera. Koukej padat!“. Kluk na mě ukázal vztyčený prostředníček. Než jsem po něm šáhnul, rozběhl se a zmizel v davu.

Padl na mě stín. A jéje, pomyslel jsem si a hned přemýšlel, co jsem provedl. Otočil jsem se na patě a koukal jsem na hrušku jílce meče za pasem ogřího strážce, který kontroloval mé papíry v bráně. „Pán má nějaký problém, ptám se?“ Zahřměl na mě někde z těch výšin, kde mají ogři svoji lidožravou hubu.

„Ne ne, strážmistře, žádný problém nemám, jen jeden zlodějíček zase lákal naivní cizince, kteří navštíví naše překrásné město“, spustil jsem. Viděl jsem, že se chce nadechnou a něco říct, tak jsem honem pokračoval.

„A jak dlouho pane nadstrážmistře u gardy sloužíte, dlouho? Možná si mě pamatujete, jsem mladší syn druhého bratrance sestry barona D’Sanntié?“ Ogr zase chtěl něco říci, ale nenechal jsem ho.

„Možná dokonce znám vašeho nadřízeného poručíku, určitě to je možné, řeknu mu, jak skvěle děláte svoji práci, když ho uvidím! Ale teď dovolte, musím již jít, to víte, rodina čeká!“.

Sundal jsem si z hlavy třírohý klobouk důstojníka lvích armád, uctivě se uklonil, provedl jsem dokonalé čelémvzad, chytil uzdu koně a vydal se po hlavní ulici do nástrah velkoměsta. Zhluboka jsem se nadechl, nasadil sebevědomý úsměv a vyrazil. „Tak, Cadwallone, Brand Amber je zpět, máš se na co těšit!“ pomyslel jsem si.

Ještě jsem zaslechl, jak si ogr pro sebe zahuhlal „Vždyť jsem mu jen chtěl říct, že má popojít, že překáží! Ty lidi!“.

Ponořil jsem se hluboko do ulic Cadwallonu a zamířil tam, kde mi vždycky bylo nejlíp. Léno Soma. Přístavní čtvrť, ve které najdete kdejaké potěšení které si jen budete přát a spoustu měšců, které lze vybrat. Ať oficiálně, či neoficiálně. Ale raději oficiálně. Soma byla v časech, kdy jsem odcházel, v Dolním městě docela třída. Místo, kde se dala prochlastat nebo prosouoložit noc bez toho, aby měl člověk za zadkem stráže kontrolující doklady nebo jestli náhodou u sebe nemáte zbraň. Pravda, oproti bordelům Horního města nebyl výběr slečen tak fajnovej a rozmanitej. Možnost výběru nějaké té nemoci místo exotické krásky ze Smaragdového lesa zase nebezpečně vzrůstala, stejně jako možnost následného vyříkání si platby s různými individui. V Cadwallonu neplatí obvyklá průpovídka „jazyk ostrý jako břitva“. Von vám totiž ten jazyk samotnej moc nepomůže. Ale to je ten pravý žár velkoměsta. Stejně jsem do bordelu zašel, jen když nebylo zbití. Spousta slečen se dala ráda sbalit na dobré slovo a zmínce o lepší společnosti v Horním městě. Touha, která lidi vábí do Cadwallonu na obyvatele obvykle působí jako droga – neustále hledají způsob, jak se vyšvihnout výše a získat více moci a lepší živobytí. Nebo vás Cadwallon zlomí.

No, vyloupnul jsem se nakonec u mého oblíbeného podniku, kterej se za tu dobu mého nuceného exilu ani moc nezměnil. Na půl cesty mezi Morovou ulicí a Krakenským přístavem se nachází výtočna, kterou lze považovat za lepčejší podnik. Scházejí se tu svobodníci, kteří se zrovna poflakují a nemakají a je to o nich známé (tedy ne, že nemakají, ale že se tu scházejí). Takže tu člověk nalezne dobrej džob a třeba i pár známých, případně pár uchazečů o službu v ligách. A ty já přesně hledám. Potřebuji zjistit, jestli moji staří známí fungují a jestli maj ještě zájem o moje služby. Taky čekám na informaci, jak jsem na tom s Cechem zlodějů.

Starej elf je hospoda, trojpatrová, postavená do „U“ kolem obrovského starého dubu, pod kterým jsou v létě stolky. Ovšem nejvíce se pije ve sklípku pod Cadwallonskýmy ulicemi. První majitel hospody, ňákej Antun, chtěl votevřít normální putyku, jenže když kopal místo pro sudy, narazil na zbytky staré elfí budovy, podepřel jí a využil její vybavení. Antun pojmenoval hostinec U dubu, podle obrovského dubu, jenže lidi stejně začali říkat hostinec U starého elfa, neboť Antun vystavil kostlivce ve skříních, oblečené a vybavené podle Cynwelských tradic. Jistě chápete, jak často je hospoda terčem cynwelských elfů. Jenže svobodníci si svoji hospodu vzít nenechají.

Když jsem vjel s koněm na dvůr, vzal si ode mě štolba Kabrňáka a poslal mě dovnitř. Uvnitř se nic nezměnilo. Současnému majiteli Michunovi přibylo pár kilo a pár šedivejch vlasů, ale pořád to byl ten dvoumetrovej, rozložitej, podmračenej týpek obsluhující restauraci v přízemí. Michun nikdy nepotřeboval vyhazovače, zvlášť když dole točil jeho synovec Cody. Prošel jsem kolem restaurace a zaznamenal dvě rychle se otáčející děvčata. Na chvilku jsem se zastavil ve dveřích a pozoroval jejich štíhlé, dobře formované postavy, jak se proplétají mezi stoly. No, doufám, že bude mít Michun volnej pokoj, takovéhle šťabajzny jsem dlouho neviděl. Zrovna v ten okamžik si mě Michun všimnul: „Sakra Ambere, tebe mi byl Drahas dlužnej!“ Pokud jsem chtěl přijet tajně, tak teď už bylo pozdě, protože Michun měl nepříjemný zvyk svůj baryton rozeznít po celé restauračce. Jako na povel všichni vzhlédli a prohlíželi se mě. Náhle jsem se stal terčem desítky pohledů (včetně těch dvou servírek, jak jsem si všimnul) , a tak jsem udělal jedinou rozumnou věc, která mi zbývala. Srazil podpatky a sundavaje si kloubouk jsem se uklonil:

„Brand Amber k Vašim službám dámy….. a páni.“

Nahodil jsem svůj nejlepší úsměv a vycouval s místnosti.

Michun za mnou za chvilku přišel. „Tak co tady děláš, neříkej mi, že jsi ten svůj fretčí ksicht přivezl nafurt zpátky do města?“

Vždycky jsem ho měl rád, parchanta. „Jo jo, už je to tak, starej brachu A potřebuji pokoj, neboj, dukáty mám“ dokončil jsem, když jsem viděl jeho znechucení. Chci zpátky do ligy.

„No, tak to by neměl být problém, ale prý ti tu nepřátel zůstalo dost, i když jsi dělal, co jsi mohl, aby se po tobě slehla zem. Jdi za Matyldou, ta ti dá tvůj starej pokoj, já musím zpátky.“ S těmito slovy se otočil, poklepal mi na rameno, div že mi nezlomil klíční kost a šel zase makat.

Matylda byla jeho žena pracující na recepci. Byla to statná blondýna, impozantních rozměrů, byla vyšší než já a když se otevřely dveře, vešly její ňadra, pak dlouho nic a pak teprve Matylda. Navíc se oblékala podle stylu selek z usedlostí, tedy šněrovačky a široký dekolt. Chlapi pak místo sledování účtování čuměli do jejího výstřihu, takže je vždycky natáhli. A ženský zase byly většinou tak naštvaný, že účtům taky nevěnovaly pozornost. Přes svoji výšku a impozantní zaoblení měla Matylda krásnou postavou i ve svých čtyřiceti a věděla o tom. S úcty k Michunovi jsem si s ní nikdy nic nezačal, ale co to dalo předsevzetí. Po troše toho flirtování na recepci mi nakonec dala klíče od pokoje.

Vzal jsem svoje saky paky a vyrazil. Můj luxusní pokoj se vlastně skládal ze dvou místností. Jedné, ve které jsem spal a pracoval, v druhé jsem měl káď na vodu a záchod. Okna jsem měl v prvním patře, ovšem naštěstí s výhledem na moře a somský palác. Otevřel jsem okno, sundal holínky a natáhl se na postel.

Život je krásný.

• vytvoříme mix wargamingu a RPG
• najdeme si nové odbytiště pro figurky
• místo světa stvoříme město

K vytvoření hry si pak pozvali osobou v táboře francouzských eRPéGečkařů proslavenou. Sebastiena Celerina, který byl členem komunit Shadworunu a Světa temnoty. Vliv těchto dvou systémů je na Cadwallon nejvíce vidět. Výsledkem snažení tvůrců Cadwallonu je pak první vlaštovka, která vyšla: Cadwallon: The Free City, Player’s Handbook. Příručka vydaná ve francouzském originále a anglické mutaci existuje a bude následovaná Vypravěčovým stínítkem a příručkami DM Secret, dále pak sadami „podložek“ a vlastní sérií figurek. Jak jsem napsal, toto je Taktické RPG, primárně mix wargamingu a RPG. Oba prvky jsou ve hře rovnoměrně rozložené, ne jako v nejznámějším jiném T-RPG – Warhammer 40.000 – Inquisitor: Battle for Emperor’s Soul. Opět se pokusím odpovědět na otázku, kterou jsem položil již v rozsáhlé recenzi systému na hostinci U starého elfa –  www.annun.sk. Je Cadwallon kvalitním RPG a výbornou wargamingovou nástavbou?

Kniha

První, co vás na této vázané knize zaujme, je její design. Ať už nádherná kresba na obálce, vystihující naprosto přesně vnitřní atmosféru města, tak i samotné grafické zpracování knihy převyšuje vše, co jsem zatím v RPG viděl. Už ze samotných kreseb na vás dýchá zcela zvláštní atmosféra, naprosto rozdílná od naší či anglo-americké produkce. Když budete moci, navštivte co nejdříve prodejnu, kde Cadwallon prodávají a svazek si prolistujte. Samozřejmě design knize pomůže, v případě RPG nás však také zajímá, jak hra funguje a jak jsou pospána pravidla. Zde narážím na nejhlavnější problém celého vydání, problém, který snad do budoucna bude eliminován. Ne, že by pravidla obsahovala chyby (jako trpaslíky skákající přes hradby ). Největším problém knihy je v překladu do angličtiny a ve způsobu popisu jednotlivých pravidel. Překlad asi tak 10% knihy se hrubě nevyvedl a některá pravidla nejsou plně srozumitelná, resp. každý si je může vysvětlit svým způsobem. Zejména se to týká pravidel pro přidělování zkušeností a zlepšování postavy v závislosti na zkušenostech a čarodějné magie. Občas jim ustřelí i francouzské slovíčko, ale vždy je to v místech, kde to nemá na hru vliv. Dále je nutno podotknout nutnost využití slovníku, poněvadž Francouzi používají nepříliš obvyklé překlady pro klasické RPG termíny. Ovšem je třeba říct, že samotný přístup k těmto „termínům“ je také odlišný. Každopádně nezbývá než doufat, že revidované vydání tyto chyby opraví a že v dalších knihách nebudou.

Herní prostředí

Hra je zasazena do světa Aarklash, známého z prostředí hry Ragnarok. V okolí města tak zuří věčná válka mezi dobrem, zlem a neutralitou. Ovšem Ragnarok je v samotném městě potlačen do pozadí. Zde narážím na problém číslo dvě, a to je zcela absolutní nedostatek „fluffu“ – tedy příběhových informací, které se netýkají samotného města. Nevíme nic o bozích, kulturách ani světě jako takovém. Jak později vysvětlím, může se to stát opravdu problémem, chceme-li si zpracovat postavu třeba podle „charakterníku“ z DrD+. Ačkoliv součástí hry jsou klasické fantasy rasy, zase lze říct, že se jich dotýká ono francouzské osvěžení. Nejsou tedy tak stereotypní, každá rasa se pak ještě rozděluje podle zařazení do kultury a principu, zda stojí na straně Cesty osudu, Stezek světla nebo Zákrut temnoty. Některé rasy se liší celkem zásadně. A jaké rasy tu jsou? Máme zde lidi, elfy, zlobry, skřety, orky a vlkeny. Herní prostředí je pak mix prvků z období od pozdní gotiky po pozdní renesanci s prvky průmyslové revoluce.

Klenot Laneveru

Samozřejmě nejvíce se hra věnuje samotnému Cadwallonu. Ten je popsán opravdu výborně a ze všeho na vás dýchá ona zvláštní atmosféra. Vezměte si zločinnost v Praze, přidejte neschopnost ruské policie, multikulturnost Londýna, přimíchejte kapku Paříže alá Tři mušketýři, trochu Benátek, přelidněnost Bombaye a několik kapek Ankh-Morporku. A máte před sebou klenot Laneveru, město gild – Cadwallon. Jedenáct lén rozdělených mezi nobilitní horní a ubohé dolní město řízené gildami, zločinností a ovládané svrchovanými pány jednotlivých lén, podléhající jen vévodovi cadwallonskému, legálně voleného z rodin poručíků žoldnéřské armády, která kdysi město osvobodila, (či dobyla, jak chcete).

Každé léno a jeho významné čtvrti či budovy jsou popsány, je jim přidělen základní postoj (herní mechanika, kterou vzpomenu později). Stejně je zde uvedeno, jaká víra (v principy) v dané oblasti převládá, jaké NPC lze potkat, jak často lze narazit na stráž a jak moc bude stráž horlivá. Prostě zatímco externí „fluff“ neexistuje, město je pravým opakem.

Základní mechaniky

Nyní si povíme o dvou základních mechanikách, které upravují samotné hraní tohoto systému. Je to mechanický hod a mechanika postoj. Cadwallon funguje na mechanice Hodnota Schopnosti k6 + relevantní Postoj. Hodnoty na kostce se nesčítají, ale počítá se největší hodnota. Za každý další stejný výsledek se přičítá plus 1. Většina akcí funguje na vzájemném ověření nebo pevně stanovené náročnosti. Ověření či náročnost můžeme upravit tím, že si zariskujeme, když si zvýšíme vlastní náročnost úkolu, abychom zvýšili náročnost i protivníkovi. Je třeba zmínit, že neexistuje automatický úspěch, existuje ovšem automatický neúspěch – když jsou všechny kostky s výsledkem 1. Dlužno také dodat, že v případě Konfrontace nesmí počet kostek určených k hodu překročit počet kostek v akční a reakční záloze.

Postava nemá žádné vlastnosti, veškeré činnosti se řeší pomocí mechanického ukazatele zvaného postoj (Attitude). Pod šest postojů (viz slovníček) se řadí vlastní dovednosti. Zobrazují se jimi vzorce chování při jednání s CP. Řídí se jimi setkání, převládající postoj pak rozhoduje o chování v jednotlivých čtvrtích a ulicích města.

Tvorba postavy

Cadwallon je dovednostní RPG, které má několik zvláštností. V prvé řadě hráč nemá možnost si při tvorbě vybrat postoje ani dovednosti. Zároveň hra vyžaduje stvoření Svobodníka (člena Svobodné ligy) cadwallonských žoldnéřů na třetím stupni povolání. A co to znamená? Hráč si vybere rasu, kulturu (nebo narození v horním/dolním městě). Z toho si odvodí základní hodnoty postojů, některé stupně dovedností, jedinečnou schopnost a schopnosti odvozené (síla, obrana). Poté si hráč z třiceti šesti možných povolání vybere tři v jakékoliv kombinaci (1–1–1, 3, 2–1 apod.). Povolání se dělí do 6 kategorií (viz slovníček). Na jeho základě si dopíše stupně dovedností (pokaždé, když je u povolání daná schopnost zmíněná, zvyšuje si stupeň dovednosti o 1). Podle povolání si dopíše vybavení a následuje doplnění postavy o schopnosti a kouzla. Magii lze rozdělit do třech různých skupin – čarodějná, kněžská a taroková. Liší se způsobem čerpání magie /many, víry, kombinace taroků a také druhy kouzel. Bohužel zrovna čarodějná magie je v pravidlech popsaná velmi nesrozumitelně.

Jak to funguje?

Skvěle. Přizpůsobíte-li hraní postavy tomu, co jste si vykřížkovali na deníku, ale zároveň si deník vyplníte a nakombinujete podle konceptu postavy, užijete si nesmírné zábavy. Můžete si sami vybrat, jako moc se chcete pohybovat po tilesetech – podlahách a jak často. Hra sice vyžaduje použití figurek a tilesetů, ale ty jsou potřeba, jen když hra přejde do úseku zvaného konfrontace, kde se důsledně hraje na kola. V zásadě dle mých zkušeností lze říct, že kdykoliv nutně potřebujete řešit situaci na tilesetech, je třeba také využití konfrontačních pravidel – tedy akční a reakční zálohy a přesně definované iniciativní fáze kola. Kolo však nemá přesné časové upřesnění – může být jednou rundou panáků v hospodě trvající 5 minut, nebo jeden výpad a riposta mečem trvající tři vteřiny. Sice to dělá nepořádek třeba v pravidle o dobíjení magických zdrojů, ale musím říct, že je to zajímavý nápad.

Závěrem

Cadwallon má celou řadu „dětských nemocí“, ale přesto je to hra, která může směle konkurovat zaběhlým molochům našeho trhu. Imponovat může zejména těm, kteří jsou už znaveni klasickým fantasy. Cadwallon je mixem několika různých žánrů fantastiky – urban, humorná, klasická, steampunk. Hra je sice zatím omezena pouze na samotné město, ale není problém vyjít i za hradby. Samozřejmě jde oddělit základ systému, ale to by byla škoda. Stejně jako přinést do města jiný herní systém. Na první pohled se mohou zdát mechaniky méně intuitivní než jednoduché D20+, ale rozhodně nejste zaměstnáni žádnými složitými výpočty, takže po té, co pochopíte špatně napsaná pravidla, vám systém přejde do krve. Nevýhodou se může zdát právě ten neklasický přístup, jako třeba nedostatek vlastností. Plusem může být obrovská znovuhratelnost, neomezená na pár archetypů a skutečně neotřelé nápady. Právě feeling je to, co by ke hře mělo přitáhnout nové hráče. Hledáme-li tedy stále odpověď na otázku položenou na začátku, odpovíme si takto: Ano, Cadwallon je kvalitním a zcela unikátním RPG a zároveň je kvalitní nástavbou wargamingových her! Bohužel, jeho rozpolcenost je znát na tom, že ani jedna součást není špičková.

Slovníček termínů a překladů

Paths of Destiny/ Cesty osudu – Ways of Light/ Stezky světla – Meanders of Darkness/ Zákruty temnoty – /filozofie jednotlivých kultur při jejich přístupu k Rag’naroku, neutralita, dobro, zlo

Attitude/Postoj – neoznačuje jen základní hodnoty hrdiny (zvané jinde vlastnosti), ale tyto hodnoty zdůrazňují, jaký přístup má jednotlivec k životu, té či oné činnosti, jak se ráno probudil, navíc se Postoj používá při vzájemném setkání či jako přístup obyvatel čtvrtí k jejich okolí.

Trades/Povolání – blíže slovu Povolání či zaměstnání než Class. A opravdu tomu tak je. Povolání se počítá na stupně, kterých je maximálně 6 a každý stupeň určuje jaké vlastnosti se naučíš.

Abilities/Doved­nosti – počítají se na stupně a určují množství kostek, které máme na ověření dovednosti. Počet a množství dovedností je odvozeno od Povolání.

Distinctive Features/Jedinečné vlastnosti – speciální odbornost, která je přirozená dané rase. Jedinečné vlastnosti a odbornosti jsou to, co odlišuje jednotlivce v rámci kultury i povolání. Je jich celkem přes 90.

Feats/Odbornosti – Pokud si postava vybere již po druhé stejnou Jedinečnou vlastnost, ruší se výsledky jejích nevýhod a z Jedinečné vlastnosti se stává odbornost.

Facts/Činnosti – schopnosti rovny akci, která ubírá kostku z vaší Akční či Reakční zálohy.

Action-Reaction Pool/Akční-Reakční záloha – na začátku kola si rozdělíme počet kostek podle maximální hodnoty Povolání na akční zálohu, která zobrazuje naši akce a reakční zálohu a ta nám umožňuje reagovat na akce protivníka.

Seznam Postojů:

• bojechtivost/pug­nacity
• hbitost/sleight
• styl/style
• jemnost/subtlety
• oportunismus/op­portunism
• disciplína/dis­cipline

Kategorie Povolání:

• Konfrontace/Con­frontation – boj
• Zaklínání/Incan­tation – čarodějná a taroková magie
• Revoluce/Revolution – alchymie, parní stroje, stavba konstruktů, práce s naftou
• Věštění/Divination – kněžská magie
• Prozkoumávání/Ex­ploration – zlodějství a prozkoumávání
• Interakce/Inte­raction – okecávání všeho druhu